Občas se stává, že některá ze stran (nejčastěji obžalovaný), namítne, že soud je v dané trestní věci podjatý. V naprosté většině případů je ale tato námitka vedena nespokojeností obžalovaného s opatřeními, které proti němu ze strany soudu byly zákonným postupem použity, nebo lichou domněnkou, že se vznesením této námitky podaří odvrátit provedení hlavního líčení a vynesení rozsudku.
Trestní právo je jedním z oborů veřejného práva, tj. neupravuje vztahy mezi fyzickými (případně právnickými) osobami, ale upravuje mocenské zásahy státu do práv a povinností fyzických a právnických osob v případě že se stal trestný čin, resp. Je-li dáno důvodné podezření, že se stal trestný čin.
Od 1. ledna 2009 došlo k rozšíření výčtu ochranných opatření, která může soud uložit. Nejčastěji ukládaným ochranným opatřením je ochranné léčení, které může být vykonáváno ambulantně (odsouzený sám dochází v pravidelných intervalech za odborným lékařem) nebo ústavně (odsouzený je umístěn o příslušného ústavu – nejčastěji do psychiatrické léčebny). Problém je v tom, že ústavní ochranná léčba je vykonávána v podstatě v běžných zdravotnických zařízeních, z nichž odsouzený může poměrně snadno uprchnout.
Při ukládání trestu vychází soud nejen z trestní sazby, stanovené zákonem pro daný trestný čin, ale musí přihlédnout mj. i k okolnostem trestné činnosti. Tyto okolnosti mohou hovořit ve prospěch obviněného (tzv. polehčující okolnosti), nebo naopak v jeho neprospěch (okolnosti přitěžující). Trestní zákoník tyto okolnosti nevymezuje jednoznačným výčtem, ale uvádí je pouze příkladmo, neboť žádný zákon nemůže zahrnout všechny možné situace, které mohou nastat.
Obžalovaný má právo podat si odvolání proti celému rozsudku nebo proti některému z více výroků. Odvolání lze podat ve lhůtě osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku. Odvolání se podává u toho soudu, který rozsudek vydal.