Odvolání a další opravné prostředky v trestním řízení

Stránky: 1 2


Proti naprosté většině rozhodnutí soudu či jiných orgánů činných v trestním řízení lze podat opravný prostředek. Opravné prostředky dělíme na řádné, mezi něž patří odvolání, stížnost a odpor, a mimořádné, kam řadíme obnovu řízení, dovolání a stížnost pro porušení zákona.

(Vzory některých opravných prostředků a dalších písemností najdete v rubrice Vzory písemností)

Soudní rozhodnutí by mělo být svaté a každý by je měl respektovat. Ale i soudci jsou jenom lidé, kteří pouze hodnotí to, co jim státní zástupce předloží, takže mají také právo na omyl. Z tohoto důvodu mezi základní práva každého, komu je soudem či jiným orgánem trestního řízení zasaženo do života, patří právo žádat, aby vydané rozhodnutí přezkoumal orgán vyšší instance.

 

Odvolání

Odvolání je řádným opravným prostředkem, který může být podán proti každému rozsudku soudu prvního stupně (tedy nikoliv proti rozsudku soudu odvolacího). Pouze proti rozsudku, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, odvolání přípustné není, resp. je přípustné pouze tehdy, pokud dohoda byla schválena v jiném znění, než ve kterém byla uzavřena (k tomu viz blíže článek Dohoda o vině a trestu).

Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný (příp. jeho obhájce), poškozený či zúčastněná osoba. Státní zástupce může odvoláním napadnout celý rozsudek (a to jak v neprospěch, tak i ve prospěch obžalovaného), obžalovaný jen ty části rozsudku, které se ho dotýkají. Poškozený může podat odvolání pouze proti výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba proti rozhodnutí o zabrání věci. Kromě toho mohou odvolání ve prospěch obžalovaného podat i jeho příbuzní v přímém pokolení, sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh, ovšem pouze tehdy, pokud obviněný výslovně neprohlásí, že si nepřeje, aby si tyto osoby odvolání podávaly. Těmto osobám se rozsudek nedoručuje, o jeho existenci se tedy musejí dovědět jinak, nejčastěji od samotného obviněného. Lhůta k podání odvolání jim běží od okamžiku, kdy byl rozsudek doručen obviněnému.

K podání odvolání stanovuje zákon lhůtu osmi dnů. Tato lhůta počíná běžet okamžikem doručení písemného vyhotovení rozsudku osobě, která má právo odvolání podat. Není nutné, aby odvolání bylo v této lhůtě doručeno soudu, stačí, pokud je odvolání třeba i poslední den lhůty podáno k odeslání na poště (rozhodující je tedy poštovní razítko). Včas podané odvolání má odkladný účinek, to znamená, že rozsudek nenabude právní moci a není možné jej vykonat (tzn. není např. možné nutit obžalovaného, aby zahájil výkon trestu).

Odvolání musí být adresováno soudu, proti jehož rozsudku odvolání směřuje. Tento soud pak celou věc k vyřízení odvolání postoupí nadřízenému soudu.

Každý, kdo má právo podat proti rozsudku odvolání, má rovněž možnost se tohoto práva vzdát, pokud s rozsudkem souhlasí. Může tak učinit již do protokolu před soudem při vyhlášení rozsudku. Pokud se oprávněná osoba práva odvolání vzdá, nemůže již odvolání podat i kdyby svůj názor na rozsudek změnila. Obdobně může být odvolání, které již bylo podáno, vzato zpět.

V odvolání musí být jasně formulováno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozsudku, zda je odvoláním napadán celý rozsudek nebo jen některý z jeho výroků, či zda je namítán nesprávný způsob řízení, které vedlo k vydání rozsudku.

Pokud bylo odvolání podáno pouze ve prospěch obžalovaného, nemůže odvolací soud změnit rozsudek soudu prvního stupně k tíži obžalovaného, a to ani tehdy, pokud by sám zjistil, že soud prvního stupně obžalovaného neoprávněně zvýhodnil.

 

Stížnost

Stížnost je řádným opravným prostředkem proti usnesení, které bylo vydáno prvostupňovým orgánem trestního řízení (soudem, státním zástupcem, policejním orgánem). Na rozdíl od odvolání nelze podat stížnost proti každému usnesení, ale jen proti těm usnesením, u nichž to trestní řád připouští. Rovněž ne každá stížnost má odkladný účinek, ten opět musí být přiznán zákonem (Např. proti rozhodnutí o vzetí do vazby si může obviněný podat stížnost, která nemá odkladný účinek. Pokud by ho měla, musel by být obviněný až do rozhodnutí nadřízeného soudu propuštěn na svobodu, což by bylo v příkrém rozporu se samotným účelem vazby).

K podání stížnosti zákon stanoví pouze třídenní lhůtu. Tato lhůta navíc začíná běžet již od okamžiku, kdy bylo usnesení oznámeno osobě, jíž se usnesení týká. To znamená, že když je usnesení vyhlášeno v přítomnosti takové osoby, začíná lhůta ke stížnosti běžet okamžitě přesto, že usnesení není ještě vyhotoveno písemně.

Stížnost proti usnesení mohou podat jen ty osoby, které k tomu zákon výslovně opravňuje. Pokud tento okruh osob není v trestním řádu o konkrétního usnesení vymezen, platí, že stížnost může podat každá osoba, které se usnesení dotýká nebo která dala k vydání usnesení podnět. Usnesení soudu může navíc napadnout i státní zástupce. Oprávněné osoby se stejně jako v případě odvolání mohou stížnosti vzdát nebo již podanou stížnost vzít zpět.



Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.
Sdílet na Facebooku  Sdílet na Facebooku
pridej.cz

Máte trestněprávní problém a naše články vám na něj nedaly odpověď? Zkuste se podívat i na naše fórum otázek a odpovědí. Na otázky laiků odpovídají odborníci srozumitelným způsobem. Fórum již obsahuje několik  tisíc příspěvků, které ale jsou tematicky rozděleny do skupin, takže si snadno můžete nalézt tu svou. A pokud mezi již napsanými příspěvky nenajdete odpověď na své otázky, napište je a my vám odpovíme. Na fórum pokračujte kliknutím sem.


Náhodné příspěvky: