Trestní právo je jedním z oborů veřejného práva, tj. neupravuje vztahy mezi fyzickými (případně právnickými) osobami, ale upravuje mocenské zásahy státu do práv a povinností fyzických a právnických osob v případě že se stal trestný čin, resp. Je-li dáno důvodné podezření, že se stal trestný čin.
V tomto článku najdete abecední výklad některých základních pojmů trestního práva a trestního řízení. Seznam je průběžně aktualizován.
obžaloba
Toto slovo má dva významy: jednak jde o právní úkon, kterým státní zástupce písemně žádá soud o potrestání obviněného, jednak se jím může označovat právě státní zástupce coby strana trestního řízení. V materiálním významu jde o listinu obdobnou žalobě v občanskoprávním řízení. V obžalobě státní zástupce označuje obviněného, uvádí, čeho se měl dopustit a co je v tom spatřováno za trestný čin. Následuje stručné odůvodnění a zejména seznam důkazů, které státní zástupce navrhuje k provedení u soudu. Ve zjednodušeném (zkráceném) řízení obžalobu nahrazuje návrh na potrestání.
Synonyma:
v materiálním smyslu neexistují (obžaloba není žalobou!), ve smyslu osoby jde o státního zástupce
Použití:
U soudu již byla podána obžaloba na Jana Unterwassera, kterého státní zástupce viní z rozsáhlých podvodů. Obžaloba k výslechu svědka neměla žádné připomínky.
Výkon spravedlnosti v České republice zajišťují nezávislé soudy za účasti dalších subjektů, např. advokátů, notářů, státních zastupitelství apod.. Je to poměrně velký a finančně náročný kolos. Jak tento kolos funguje se dovíte v tomto článku.
Trestní stíhání obviněného má tři základní fáze – přípravné řízení, řízení před soudem ařízení vykonávací. Klasické trestní stíhání se zahajuje usnesením o sdělení obvinění, které musí být doručeno obviněnému. Poté je obviněný vyslechnut a policie pod dozorem státního zástupce obstarává i další důkazy, na jejichž základě bude rozhodnuto o tom, zda na obviněného bude podána obžaloba, či zda bude ve věci rozhodnuto jinak (např. zastavením trestního stíhání, postoupením věci k vyřízení v přestupkovém řízení, podmíněným zastavením trestního stíhání, či narovnáním).
U trestných činů, u nichž horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje 5 let, může soud nebo státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání obviněného. Předpokladem je i skutečnost, že se obviněný k trestnému činu doznal, nahradil škodu, případně o náhradě škody uzavřel dohodu nebo učinil jiná opatření k náhradě škody (např. nahlásil věc pojišťovně, která za něj škodu uhradila).