Advokacie je právnické povolání, jehož náplní je poskytovat právní poradenství za úplatu. Nikdo jiný, než advokát, takto podnikat nemůže (pomineme-li v omezeném rozsahu notáře či exekutory). Advokátem se stane ten, kdo absolvuje právnickou fakultu, složí advokátní zkoušku (které předchází povinná praxe) a po složení slibu se nechá zapsat do seznamu advokátů České advokátní komory (institut zahraničního advokáta ponechme stranou). Členství v této profesní komoře je pro advokáta povinné a k lecčemu jej zavazuje – například k povinnému pojištění či dodržování etických pravidel. Právní služby poskytované advokáty mohou mít různou podobu, např. drobného poradenství, sepsání smluv nebo návrhů určených soudu, zastupování před soudy, správy majetku apod. Někdy se bez advokáta neobejdete, např. obhájcem v trestním řízení může být pouze advokát a pro řízení před Nejvyšším soudem je také nutné zastoupení advokátem. Osoby, které úplatně poskytují právní služby, aniž by byli advokáty (nebo notáři či exekutory), se dopouštějí trestného činu neoprávněného podnikání.
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnějšího výrazu právník; advokát je také v trestním řízení obhájcem (obviněného) a v občanskoprávním řízení právním zástupcem (žalobce či žalovaného)
Použití:
Před tím, než smlouvu podepíšu, se poradím s advokátem. Doporučuji Vám, abyste se v řízení nechal zastoupit advokátem.
České soudnictví zná tři druhy stížností: za prvé stížnost jako opravný prostředek proti usnesení vydanému v trestním řízení, za druhé ústavní stížnost coby podání
Ústavnímu soudu, a konečně stížnost předsedovi soudu, kterou lze podat pouze kvůli průtahům v řízení, nevhodnému chování soudních osob nebo narušování důstojnosti soudního řízení. Každá z uvedených stížností se řeší jiným způsobem.
Synonyma:
nejsou
Použití:
Obviněný podal stížnost proti zahájení trestního stíhání. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, cítí-li se stěžovatel zkrácen na svých základních právech garantovaných Ústavou.
Hlavní líčení je fáze trestního řízení, kdy je věc veřejně projednávána před soudem. Odpovídá výrazu jednání používanému v občanskoprávním řízení. Hlavní líčení začíná přečtením obžaloby. Poté soud provádí potřebné důkazy (např. vyslýchá svědky, čte listiny). Hlavní líčení je obvykle ukončeno vynesením rozsudku – buď rozsudku odsuzujícího (obžalovaný je vinen) nebo zprošťujícího (obžalovaný se zprošťuje obžaloby). Obžalovaný může být (a v některých případech musí) při hlavním líčení zastoupen obhájcem. Stranu obžaloby zastupuje státní zástupce. Pokud není možné ukončit hlavní líčení v jediný den, je možné je odročit.
Synonyma:
jednání
Použití:
Soud vyslechl během desetidenního hlavního líčení na třicet svědků. U krajského soudu dnes začne hlavní líčení s Josefem Novákem, kterého obžaloba viní z rozsáhlých podvodů.
Jednání, to je postaru "rok" – od slova rokovat. Soud při něm jedná s účastníky, vyslýchá svědky a provádí další důkazy, čímž získává podklady pro následné rozhodnutí.
Jednání je veřejné (pokud soud neurčí nebo zákon nestanoví jinak) a ústní. Týká se občanskoprávního řízení a též řízení ve správním soudnictví. V trestním řízení se nazývá hlavním líčením či veřejným zasedáním, podle toho, co je jeho náplní. Od slova jednání je odvozena slangová "jednačka", čili soudní síň určená pro jednání (též jednací síň).
Synonyma:
nejsou
Použití:
K jednání se žalobce nedostavil. Soud při dnešním jednání vyslechl dva svědky a odpoledne už vynesl rozsudek.
Obžalovaným je ten, kdo stojí před soudem na základě podané obžaloby. Jde tedy o stranu trestního řízení. Obžalovaný může mít (a v některých případech dokonce musí) obhájce, kterým může být pouze advokát. Pokud řízení neskončí některým z méně častých způsobů, vyslechne si obžalovaný v závěru hlavního líčení rozsudek, který jej buď zprostí obžaloby, nebo naopak uzná vinným a současně uloží trest.
Synonyma:
nejsou, ale lze použít slovo obviněný, což je obecnější termín
Použití:
Obžalovaný se k soudu nedostavil a skrývá se, trestní řízení je tedy vedeno proti uprchlému. Obžalovanému byl za drobné krádeže uložen trest sta hodin obecně prospěšných prací.
Soudní řízení je proces, vedoucí k rozhodnutí soudu v konkrétní věci. V zásadě rozlišujeme řízení ve věcech občanskoprávních, řízení ve věcech trestních, a řízení ve správním soudnictví, každé z nich má jiný průběh a také jiný výsledek. Zvláštní druh řízení probíhá u nejvyšších soudů a u Ústavního soudu. V řízení soud činí řadu úkonů: například v občanskoprávním řízení soud přijme od žalobce žalobu, zašle ji žalovanému, počká na jeho vyjádření, nařídí ve věci jednání, vyhlásí rozsudek, který posléze doručí účastníkům řízení, vyčká, zda se účastníci odvolají a pokud ano, zašle spis odvolacímu soudu, atd. V trestním řízení nejprve probíhá vyšetřování, poté státní zástupce sepíše a podá soudu obžalobu, která je předmětem řízení před soudem v tzv. hlavním líčení.
Synonyma:
spor (pouze v občanskoprávních věcech sporných), proces
Použití:
Soudní řízení skončilo už po dvou měsících – žalobce vzal žalobu zpět. Během soudního řízení proběhlo celkem šest jednání, než byl vyhlášen rozsudek.
