Platnost x účinnost

platnost (x účinnost)

Platnost a účinnost: dva pojmy, které se často zaměňují a pletou. Pokud je smlouva platná, znamená to, že byla řádně uzavřena, neboli není zde důvod neplatnosti. Takovou neplatnost může způsobit fakt, že smlouva nebyla uzavřena svobodně nebo vážně, je neurčitá nebo ji uzavřela osoba, která nebyla způsobilá k právním úkonům. Oproti tomu účinná je smlouva ode dne, který si účastníci dohodnou. Pokud takový den určen není, pak je smlouva účinná dnem uzavření. Pro příklad: nájemní smlouva byla řádně uzavřena 1.1. a strany se v ní dohodly, že nájemce začne byt užívat od 1.3. Platnost smlouvy tedy nastala 1.1., její účinnost 1.3. To samé platí i o platnosti a účinnosti právních předpisů. Pokud je zákon řádně přijat (tedy proběhne schvalovací procedura popsaná v Ústavě zakončená vyhlášením ve Sbírce zákonů), je platný. Na konci právního předpisu obvykle nalezneme údaj o účinnosti (např. „tento zákon nabývá účinnosti dne 1.1.2009). Pokud takový údaj chybí, nabývá zákon účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. U citací zákonů se často setkáváme s dovětky „v platném znění“, „ve znění pozdějších předpisů“, „v účinném znění“. Nemá smysl obšírně vysvětlovat, co který dovětek znamená, ale prvně uvedený stojí za zmínku. „V platném znění“ u čísla zákona totiž znamená, že zákon je ve znění, v jakém byl přijat a od té doby nebyl změněn. Takové předpisy jsou ale v naší zemi asi tak vzácné, jako třeba čestní politici. Základní právní předpisy (občanský zákoník, obchodní zákoník, trestní kodexy) byly od svého vzniku obvykle změněny desítkami novel. Není žádnou chybou a lze jen doporučit, pokud zákony budou označeny pouze svým názvem nebo číslem bez oněch dodatků (tedy „podle občanského zákoníku…“, „zákon č. 101/2000 Sb. ukládá povinnost…“ atp.)


Synonyma:

nejsou

Použití:

Soud rozhodl, že smlouva sice byla platně uzavřena, ale její účinnost byla sjednána až na začátek příštího roku, a žalobu proto zamítl. Zjistit text účinného znění občanského zákoníku ze Sbírky zákonů je v podstatě nemožné.

číst celé ...      

Řízení trestní

řízení trestní

Trestní řízení má specifický charakter. Jeho jediným cílem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a o jaký trestný čin jde, a pachatele poté spravedlivě potrestat. Teorie praví, že řízení je zejména v jeho vyšetřovací fázi ovládáno inkviziční zásadou, což znamená, že policie za dozoru státního zástupce vyhledává všechny důkazy, které se věci týkají, a činí tak z úřední povinnosti, jakmile se dozví, že byl spáchán trestný čin. Veřejnost si často plete žalobu v občanskoprávním řízení s trestním oznámením nebo obžalobou. Pokud ode mne někdo vyláká peníze a nevrátí je, mohu takového člověka zažalovat o zaplacení. V případě, že před soudem prokáži všechna svá tvrzení, soud žalovanému uloží, aby mi peníze vrátil – to vše v občanskoprávní řízení. Pokud však na takového dlužníka podám trestní oznámení, bude celou věc šetřit policie a já už, ani jako poškozený, nebudu mít v podstatě možnost, jak trestnímu stíhání zabránit – celá věc bude v režii orgánů činných v trestním řízení, které budou postupovat zcela samostatně. Dlužník pak může být klidně odsouzen za podvod, což ovšem vůbec neznamená, že mu soud také přikáže zaplatit mi dluh (stát se to může, ale také nemusí). Znovu opakuji: v trestním řízení nejde o nic jiného, než o zjištění pachatele trestného činu a jeho potrestání. Proto jsou trestnými činy jen nejzávažnější protizákonná jednání, jako krádež nebo vražda. Nezaplacení nájemného nebo jízda v tramvaji načerno trestnými činy nejsou. Trestní řízení se zahajuje tehdy, pokud se orgány činné v trestním řízení dozví, že byl spáchán trestný čin (jejich výčet nalezneme v trestním zákonu). Jakmile se policie dozví, kdo trestný čin spáchal, zahájí trestní stíhání konkrétního pachatele. Poté, co jsou shromážděny všechny důkazy, podá státní zástupce, který do té doby dozíral nad vyšetřováním, soudu obžalobu (neplést s žalobou v občanskoprávním řízení!). V obžalobě potom tvrdí, že ten a ten spáchal trestný čin, což je doloženo těmi a těmi důkazy. Soud poté provede hlavní líčení, kde celou věc veřejně a ústně projedná za účasti všech stran (státního zástupce, obžalovaného, poškozeného). Hlavní líčení končí vynesením rozsudku o vině a trestu, nebo rozsudku zprošťujícího (obžalovaný je zproštěn obžaloby).

 

Synonyma:

trestní proces, trestní stíhání (má o něco užší význam)

Použití:

Trestní řízení skončilo odložením věci, pachatel nebyl nikdy zjištěn. 

 

číst celé ...      

Advokát

advokát

Advokacie je právnické povolání, jehož náplní je poskytovat právní poradenství za úplatu. Nikdo jiný, než advokát, takto podnikat nemůže (pomineme-li v omezeném rozsahu notáře či exekutory). Advokátem se stane ten, kdo absolvuje právnickou fakultu, složí advokátní zkoušku (které předchází povinná praxe) a po složení slibu se nechá zapsat do seznamu advokátů České advokátní komory (institut zahraničního advokáta ponechme stranou). Členství v této profesní komoře je pro advokáta povinné a k lecčemu jej zavazuje – například k povinnému pojištění či dodržování etických pravidel. Právní služby poskytované advokáty mohou mít různou podobu, např. drobného poradenství, sepsání smluv nebo návrhů určených soudu, zastupování před soudy, správy majetku apod. Někdy se bez advokáta neobejdete, např. obhájcem v trestním řízení může být pouze advokát a pro řízení před Nejvyšším soudem je také nutné zastoupení advokátem. Osoby, které úplatně poskytují právní služby, aniž by byli advokáty (nebo notáři či exekutory), se dopouštějí trestného činu neoprávněného podnikání.

 

Synonyma:

nejsou, lze použít obecnějšího výrazu právník; advokát je také v trestním řízení obhájcem (obviněného) a v občanskoprávním řízení právním zástupcem (žalobce či žalovaného)

Použití:

Před tím, než smlouvu podepíšu, se poradím s advokátem. Doporučuji Vám, abyste se v řízení nechal zastoupit advokátem.
 

číst celé ...      

Hlavní líčení

hlavní líčení

Hlavní líčení je fáze trestního řízení, kdy je věc veřejně projednávána před soudem. Odpovídá výrazu jednání používanému v občanskoprávním řízení. Hlavní líčení začíná přečtením obžaloby. Poté soud provádí potřebné důkazy (např. vyslýchá svědky, čte listiny). Hlavní líčení je obvykle ukončeno vynesením rozsudku – buď rozsudku odsuzujícího (obžalovaný je vinen) nebo zprošťujícího (obžalovaný se zprošťuje obžaloby). Obžalovaný může být (a v některých případech musí) při hlavním líčení zastoupen obhájcem. Stranu obžaloby zastupuje státní zástupce. Pokud není možné ukončit hlavní líčení v jediný den, je možné je odročit.

 

Synonyma:

jednání

Použití:

Soud vyslechl během desetidenního hlavního líčení na třicet svědků. U krajského soudu dnes začne hlavní líčení s Josefem Novákem, kterého obžaloba viní z rozsáhlých podvodů.
 

číst celé ...      

Trestní zákon

trestní zákon

Současný trestní zákon je zákonem č. 140/1961 Sb. Obsahuje ustanovení, která se týkají definice trestného činu, jednotlivých trestů a jiných opatření, a zejména skutkové podstaty jednotlivých trestných činů. Z trestního zákona je proto možné se dozvědět, jaké jednání je trestným činem a jaký trest za něj hrozí. Druhým trestním kodexem je trestní řád, který popisuje pravidla trestního řízení.

 

Synonyma:

lze použít obecnějšího výrazu trestní kodex

Použití:

Podle trestního zákona je za vraždu možné uložit i výjimečný trest.

 

číst celé ...      

Senát soudní

senát soudní

Soudní senát je tvořen buď soudcem a přísedícími, nebo jen soudci. Viz též samosoudce, přísedící.

 

Synonyma:

nejsou

Použití:

Závažnou trestnou činnost projednává soud v senátu; přísedící mohou předsedu senátu přehlasovat.

 

číst celé ...