Žaloba je návrhem určeným soudu v občanskoprávním řízení, eventuálně též ve správním soudnictví. (V trestním řízení se státní zástupce u soudu domáhá potrestání obviněného podáním obžaloby!) Žaloba obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (čili událostí či okolností, které zakládají nárok, o nějž v řízení jde), označení důkazů (pokud žalobce něco tvrdí, tak to také musí prokázat, jinak u soudu neuspěje) a zejména tzv. žalobní petit, čili žádání – co vlastně po soudu požaduje, jak chce, aby rozhodl. Žaloba se může týkat řady věcí: rozvodu manželství, zaplacení dluhu, určení vlastnictví, ochrany osobnosti, povinnosti upravit pracovní posudek, nahrazení projevu vůle atd. Ten, kdo podává žalobu, je žalobcem; ten, proti němuž návrh směřuje, je žalovaným. Žalobců stejně jako žalovaných může být i více. Žalobcem či žalovaným být i stát, potom za něj jedná příslušná organizační složka státu, do jejíž působnosti patří projednávaná věc (například ministerstvo).
Synonyma:
návrh, žádání, lze použít obecnějšího výrazu podání
Použití:
Jiřina B. se proti zveřejnění svých fotografií v tisku bránila soudní cestou – podala žalobu na ochranu osobnosti. Softwarová firma nakonec trestní oznámení nepodala, pirát ale čelí žalobě na náhradu škody ve výši téměř dvou milionů korun. Rozvod je dnes jednoduchý: podáte žalobu a pokud se s partnerem o všem dohodnete, soud rozhodne během jediného krátkého jednání.
Obžalovaným je ten, kdo stojí před soudem na základě podané obžaloby. Jde tedy o stranu trestního řízení. Obžalovaný může mít (a v některých případech dokonce musí) obhájce, kterým může být pouze advokát. Pokud řízení neskončí některým z méně častých způsobů, vyslechne si obžalovaný v závěru hlavního líčení rozsudek, který jej buď zprostí obžaloby, nebo naopak uzná vinným a současně uloží trest.
Synonyma:
nejsou, ale lze použít slovo obviněný, což je obecnější termín
Použití:
Obžalovaný se k soudu nedostavil a skrývá se, trestní řízení je tedy vedeno proti uprchlému. Obžalovanému byl za drobné krádeže uložen trest sta hodin obecně prospěšných prací.
Trestní řízení má specifický charakter. Jeho jediným cílem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a o jaký trestný čin jde, a pachatele poté spravedlivě potrestat. Teorie praví, že řízení je zejména v jeho vyšetřovací fázi ovládáno inkviziční zásadou, což znamená, že policie za dozoru státního zástupce vyhledává všechny důkazy, které se věci týkají, a činí tak z úřední povinnosti, jakmile se dozví, že byl spáchán trestný čin. Veřejnost si často plete žalobu v občanskoprávním řízení s trestním oznámením nebo obžalobou. Pokud ode mne někdo vyláká peníze a nevrátí je, mohu takového člověka zažalovat o zaplacení. V případě, že před soudem prokáži všechna svá tvrzení, soud žalovanému uloží, aby mi peníze vrátil – to vše v občanskoprávní řízení. Pokud však na takového dlužníka podám trestní oznámení, bude celou věc šetřit policie a já už, ani jako poškozený, nebudu mít v podstatě možnost, jak trestnímu stíhání zabránit – celá věc bude v režii orgánů činných v trestním řízení, které budou postupovat zcela samostatně. Dlužník pak může být klidně odsouzen za podvod, což ovšem vůbec neznamená, že mu soud také přikáže zaplatit mi dluh (stát se to může, ale také nemusí). Znovu opakuji: v trestním řízení nejde o nic jiného, než o zjištění pachatele trestného činu a jeho potrestání. Proto jsou trestnými činy jen nejzávažnější protizákonná jednání, jako krádež nebo vražda. Nezaplacení nájemného nebo jízda v tramvaji načerno trestnými činy nejsou. Trestní řízení se zahajuje tehdy, pokud se orgány činné v trestním řízení dozví, že byl spáchán trestný čin (jejich výčet nalezneme v trestním zákonu). Jakmile se policie dozví, kdo trestný čin spáchal, zahájí trestní stíhání konkrétního pachatele. Poté, co jsou shromážděny všechny důkazy, podá státní zástupce, který do té doby dozíral nad vyšetřováním, soudu obžalobu (neplést s žalobou v občanskoprávním řízení!). V obžalobě potom tvrdí, že ten a ten spáchal trestný čin, což je doloženo těmi a těmi důkazy. Soud poté provede hlavní líčení, kde celou věc veřejně a ústně projedná za účasti všech stran (státního zástupce, obžalovaného, poškozeného). Hlavní líčení končí vynesením rozsudku o vině a trestu, nebo rozsudku zprošťujícího (obžalovaný je zproštěn obžaloby).
Synonyma:
trestní proces, trestní stíhání (má o něco užší význam)
Použití:
Trestní řízení skončilo odložením věci, pachatel nebyl nikdy zjištěn.
Dovolání je tzv. mimořádným opravným prostředkem. Lze jím napadnout některá již pravomocná rozhodnutí (odvolacího soudu). To platí jak pro řízení občanskoprávní tak pro řízení trestní. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. Nutno podotknout, že mimořádnost tohoto opravného prostředku spočívá mimo jiné právě v tom, že jím nelze napadnout každé rozhodnutí odvolacího soudu; možnost podat dovolání je procesními předpisy značně zúžena. Obecně platí, že v dovolacím řízení musí být dovolatel zastoupen advokátem.
Synonyma:
nejsou
Použití:
Žalovaný se domnívá, že řízení u obou soudů trpělo procesními vadami, proto podal proti rozsudku krajského soudu dovolání. Nejvyšší soud velkou část dovolání odmítá.
Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, pokud má právnické vzdělání, složil odbornou zkoušku, má za sebou požadovanou praxi a dosáhl věku nejméně třiceti let.
Synonyma:
nejsou (pozn.: slovo arbitr znamená rozhodce a to je osoba od soudce značně odlišná)
Použití:
Soudce rozhodl o vzetí obviněného do vazby. Všichni dosavadní soudci museli být na počátku devadesátých let do funkce znovu jmenováni.
Odvolání je řádným opravným prostředkem (na rozdíl od dovolání, které je tzv. mimořádným opravným prostředkem). Je možné jej podat takřka proti všem rozhodnutím soudu učiněným v první instanci, ať už v občanskoprávních, nebo v trestních věcech. Soudní přezkum rozhodnutí je totiž v ČR dvojinstanční, což znamená, že rozhodnutí okresního soudu je obvykle přezkoumatelné krajským soudem a rozhodnutí krajského soudu (ale jen to prvoinstanční, tedy například v trestním řízení o závažném trestném činu nebo v občanskoprávním řízení věci ochrany osobnosti) přezkoumává vrchní soud. Odvolací soud rozhoduje v občanskoprávních věcech tak, že rozhodnutí nižšího soudu potvrzuje, ruší nebo mění. V trestních věcech se pak nepotvrzuje, ale buď je v důsledku odvolání rozhodnutí nižšího soudu zrušeno nebo změněno, nebo se odvolání zamítne. V trestním řízení existuje ještě jako řádný opravný prostředek stížnost; tou se napadají usnesení (proti rozsudkům, jak výše uvedeno, se podává odvolání).
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnější výraz opravný prostředek
Použití:
Obžalovaný se ihned po vynesení rozsudku odvolal. V občanskoprávních věcech se proti rozsudku lze odvolat do patnácti dnů od jeho doručení.
