Soudní řízení je proces, vedoucí k rozhodnutí soudu v konkrétní věci. V zásadě rozlišujeme řízení ve věcech občanskoprávních, řízení ve věcech trestních, a řízení ve správním soudnictví, každé z nich má jiný průběh a také jiný výsledek. Zvláštní druh řízení probíhá u nejvyšších soudů a u Ústavního soudu. V řízení soud činí řadu úkonů: například v občanskoprávním řízení soud přijme od žalobce žalobu, zašle ji žalovanému, počká na jeho vyjádření, nařídí ve věci jednání, vyhlásí rozsudek, který posléze doručí účastníkům řízení, vyčká, zda se účastníci odvolají a pokud ano, zašle spis odvolacímu soudu, atd. V trestním řízení nejprve probíhá vyšetřování, poté státní zástupce sepíše a podá soudu obžalobu, která je předmětem řízení před soudem v tzv. hlavním líčení.
Synonyma:
spor (pouze v občanskoprávních věcech sporných), proces
Použití:
Soudní řízení skončilo už po dvou měsících – žalobce vzal žalobu zpět. Během soudního řízení proběhlo celkem šest jednání, než byl vyhlášen rozsudek.
Evropský soudní dvůr, sídlící v Lucemburku, je nejvyšším soudem Evropské unie. Rozhoduje v řadě sporů, které se týkají evropských právních dokumentů, například o žalobách na porušení povinnosti členského státu (například tím, že neprovedl směrnici EU), dále na nečinnost orgánů EU, na náhradu škody (způsobené orgány EU) a v neposlední řádě také o tzv. předběžných otázkách, které mohou pokládat národní soudy (řízení o předběžné otázce má za cíl sjednotit výklad a aplikaci práva EU). Zcela odlišnou institucí je Evropský soud pro lidská práva.
Synonyma:
soudní dvůr, evropský soud v Lucemburku
Použití:
Evropský soudní dvůr se opakovaně vyjádřil k otázce veřejných zakázek.
Trestní řád je zákonem č. 141/1961 Sb. Jeho obsahem jsou pravidla trestního řízení, od vyšetřování trestného činu přes hlavní líčení až po výkon trestu. Druhým trestním kodexem je trestní zákon, který popisuje jednotlivé trestné činy a tresty.
Synonyma:
lze použít obecnějších výrazů trestní kodex, procesní předpis, procesní norma
Použití:
Podle trestního řádu musí být usnesení, kterým se zahajuje trestní stíhání, doručeno obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu.
Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, pokud má právnické vzdělání, složil odbornou zkoušku, má za sebou požadovanou praxi a dosáhl věku nejméně třiceti let.
Synonyma:
nejsou (pozn.: slovo arbitr znamená rozhodce a to je osoba od soudce značně odlišná)
Použití:
Soudce rozhodl o vzetí obviněného do vazby. Všichni dosavadní soudci museli být na počátku devadesátých let do funkce znovu jmenováni.
Trestní řízení má specifický charakter. Jeho jediným cílem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a o jaký trestný čin jde, a pachatele poté spravedlivě potrestat. Teorie praví, že řízení je zejména v jeho vyšetřovací fázi ovládáno inkviziční zásadou, což znamená, že policie za dozoru státního zástupce vyhledává všechny důkazy, které se věci týkají, a činí tak z úřední povinnosti, jakmile se dozví, že byl spáchán trestný čin. Veřejnost si často plete žalobu v občanskoprávním řízení s trestním oznámením nebo obžalobou. Pokud ode mne někdo vyláká peníze a nevrátí je, mohu takového člověka zažalovat o zaplacení. V případě, že před soudem prokáži všechna svá tvrzení, soud žalovanému uloží, aby mi peníze vrátil – to vše v občanskoprávní řízení. Pokud však na takového dlužníka podám trestní oznámení, bude celou věc šetřit policie a já už, ani jako poškozený, nebudu mít v podstatě možnost, jak trestnímu stíhání zabránit – celá věc bude v režii orgánů činných v trestním řízení, které budou postupovat zcela samostatně. Dlužník pak může být klidně odsouzen za podvod, což ovšem vůbec neznamená, že mu soud také přikáže zaplatit mi dluh (stát se to může, ale také nemusí). Znovu opakuji: v trestním řízení nejde o nic jiného, než o zjištění pachatele trestného činu a jeho potrestání. Proto jsou trestnými činy jen nejzávažnější protizákonná jednání, jako krádež nebo vražda. Nezaplacení nájemného nebo jízda v tramvaji načerno trestnými činy nejsou. Trestní řízení se zahajuje tehdy, pokud se orgány činné v trestním řízení dozví, že byl spáchán trestný čin (jejich výčet nalezneme v trestním zákonu). Jakmile se policie dozví, kdo trestný čin spáchal, zahájí trestní stíhání konkrétního pachatele. Poté, co jsou shromážděny všechny důkazy, podá státní zástupce, který do té doby dozíral nad vyšetřováním, soudu obžalobu (neplést s žalobou v občanskoprávním řízení!). V obžalobě potom tvrdí, že ten a ten spáchal trestný čin, což je doloženo těmi a těmi důkazy. Soud poté provede hlavní líčení, kde celou věc veřejně a ústně projedná za účasti všech stran (státního zástupce, obžalovaného, poškozeného). Hlavní líčení končí vynesením rozsudku o vině a trestu, nebo rozsudku zprošťujícího (obžalovaný je zproštěn obžaloby).
Synonyma:
trestní proces, trestní stíhání (má o něco užší význam)
Použití:
Trestní řízení skončilo odložením věci, pachatel nebyl nikdy zjištěn.
Odvolání je řádným opravným prostředkem (na rozdíl od dovolání, které je tzv. mimořádným opravným prostředkem). Je možné jej podat takřka proti všem rozhodnutím soudu učiněným v první instanci, ať už v občanskoprávních, nebo v trestních věcech. Soudní přezkum rozhodnutí je totiž v ČR dvojinstanční, což znamená, že rozhodnutí okresního soudu je obvykle přezkoumatelné krajským soudem a rozhodnutí krajského soudu (ale jen to prvoinstanční, tedy například v trestním řízení o závažném trestném činu nebo v občanskoprávním řízení věci ochrany osobnosti) přezkoumává vrchní soud. Odvolací soud rozhoduje v občanskoprávních věcech tak, že rozhodnutí nižšího soudu potvrzuje, ruší nebo mění. V trestních věcech se pak nepotvrzuje, ale buď je v důsledku odvolání rozhodnutí nižšího soudu zrušeno nebo změněno, nebo se odvolání zamítne. V trestním řízení existuje ještě jako řádný opravný prostředek stížnost; tou se napadají usnesení (proti rozsudkům, jak výše uvedeno, se podává odvolání).
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnější výraz opravný prostředek
Použití:
Obžalovaný se ihned po vynesení rozsudku odvolal. V občanskoprávních věcech se proti rozsudku lze odvolat do patnácti dnů od jeho doručení.
