Jde vlastně o někdejšího prokurátora. Státní zástupce je jedním z orgánů činných v trestním řízení. Vykonává dozor nad policií při vyšetřování trestné činnosti a má-li o trestné činnosti obviněného dostatek podkladů, podává na něj k soudu obžalobu. Při hlavním líčení je jeho úkolem prokázat vinu obžalovaného.
Synonyma:
nejsou, ve smyslu strany trestního řízení lze použít výrazu obžaloba
Použití:
Státní zástupce poukázal ve své závěrečné řeči na úplné přiznání obžalovaného a navrhl, aby mu soud uložil trest odnětí svobody při dolní hranici zákonné sazby.
Trestní řád je zákonem č. 141/1961 Sb. Jeho obsahem jsou pravidla trestního řízení, od vyšetřování trestného činu přes hlavní líčení až po výkon trestu. Druhým trestním kodexem je trestní zákon, který popisuje jednotlivé trestné činy a tresty.
Synonyma:
lze použít obecnějších výrazů trestní kodex, procesní předpis, procesní norma
Použití:
Podle trestního řádu musí být usnesení, kterým se zahajuje trestní stíhání, doručeno obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu.
Přísedící představují v rozhodovací činnosti soudů laický prvek. Zasedají v senátu společně se soudcem při projednávání pracovněprávních sporů a věcí v prvoinstanční trestní agendě. Odvolací senáty jsou však tvořeny jen profesionálními soudci. Přísedícím může být ustanoven bezúhonný občan ve věku alespoň třiceti let. Přísedící jsou voleni zastupitelstvem obce (u okresních soudů) nebo kraje (u krajských soudů).
Synonyma:
laický soudce, soudce z lidu
Použití:
O vině a trestu rozhoduje v trestním řízení celý senát složený ze soudce a dvou přísedících. Přísedící mohou předsedu senátu přehlasovat.
Obviněný je ten, proti komu bylo zahájeno trestní stíhání. Trestní stíhání se zahajuje usnesením o zahájení trestního stíhání a trvá až do právní moci rozsudku (eventuálně dřívějšího konečného rozhodnutí ve věci). Po podání obžaloby u soudu se obviněný nazývá obžalovaným a poté, co je pravomocně odsouzen, též odsouzeným.
Hlavní líčení je fáze trestního řízení, kdy je věc veřejně projednávána před soudem. Odpovídá výrazu jednání používanému v občanskoprávním řízení. Hlavní líčení začíná přečtením obžaloby. Poté soud provádí potřebné důkazy (např. vyslýchá svědky, čte listiny). Hlavní líčení je obvykle ukončeno vynesením rozsudku – buď rozsudku odsuzujícího (obžalovaný je vinen) nebo zprošťujícího (obžalovaný se zprošťuje obžaloby). Obžalovaný může být (a v některých případech musí) při hlavním líčení zastoupen obhájcem. Stranu obžaloby zastupuje státní zástupce. Pokud není možné ukončit hlavní líčení v jediný den, je možné je odročit.
Synonyma:
jednání
Použití:
Soud vyslechl během desetidenního hlavního líčení na třicet svědků. U krajského soudu dnes začne hlavní líčení s Josefem Novákem, kterého obžaloba viní z rozsáhlých podvodů.
Trestní řízení má specifický charakter. Jeho jediným cílem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a o jaký trestný čin jde, a pachatele poté spravedlivě potrestat. Teorie praví, že řízení je zejména v jeho vyšetřovací fázi ovládáno inkviziční zásadou, což znamená, že policie za dozoru státního zástupce vyhledává všechny důkazy, které se věci týkají, a činí tak z úřední povinnosti, jakmile se dozví, že byl spáchán trestný čin. Veřejnost si často plete žalobu v občanskoprávním řízení s trestním oznámením nebo obžalobou. Pokud ode mne někdo vyláká peníze a nevrátí je, mohu takového člověka zažalovat o zaplacení. V případě, že před soudem prokáži všechna svá tvrzení, soud žalovanému uloží, aby mi peníze vrátil – to vše v občanskoprávní řízení. Pokud však na takového dlužníka podám trestní oznámení, bude celou věc šetřit policie a já už, ani jako poškozený, nebudu mít v podstatě možnost, jak trestnímu stíhání zabránit – celá věc bude v režii orgánů činných v trestním řízení, které budou postupovat zcela samostatně. Dlužník pak může být klidně odsouzen za podvod, což ovšem vůbec neznamená, že mu soud také přikáže zaplatit mi dluh (stát se to může, ale také nemusí). Znovu opakuji: v trestním řízení nejde o nic jiného, než o zjištění pachatele trestného činu a jeho potrestání. Proto jsou trestnými činy jen nejzávažnější protizákonná jednání, jako krádež nebo vražda. Nezaplacení nájemného nebo jízda v tramvaji načerno trestnými činy nejsou. Trestní řízení se zahajuje tehdy, pokud se orgány činné v trestním řízení dozví, že byl spáchán trestný čin (jejich výčet nalezneme v trestním zákonu). Jakmile se policie dozví, kdo trestný čin spáchal, zahájí trestní stíhání konkrétního pachatele. Poté, co jsou shromážděny všechny důkazy, podá státní zástupce, který do té doby dozíral nad vyšetřováním, soudu obžalobu (neplést s žalobou v občanskoprávním řízení!). V obžalobě potom tvrdí, že ten a ten spáchal trestný čin, což je doloženo těmi a těmi důkazy. Soud poté provede hlavní líčení, kde celou věc veřejně a ústně projedná za účasti všech stran (státního zástupce, obžalovaného, poškozeného). Hlavní líčení končí vynesením rozsudku o vině a trestu, nebo rozsudku zprošťujícího (obžalovaný je zproštěn obžaloby).
Synonyma:
trestní proces, trestní stíhání (má o něco užší význam)
Použití:
Trestní řízení skončilo odložením věci, pachatel nebyl nikdy zjištěn.
