Trestní právo v kostce (shrnutí pro studenty středních škol)

Trestní právo je  jedním z oborů veřejného práva, tj. neupravuje vztahy mezi fyzickými (případně právnickými) osobami, ale upravuje mocenské zásahy státu do práv a povinností fyzických a právnických osob v případě že se stal trestný čin, resp. Je-li dáno důvodné podezření, že se stal trestný čin.

Odnětí svobody

odnětí svobody

Odnětí svobody je trestem, který může být uložen obžalovanému v trestním řízení. Nemusí jít pouze o "vězení natvrdo"; trest odnětí svobody může být podmíněně odložen na zkušební dobu (tzv. podmínka). V jejím průběhu se obžalovaný (teď už vlastně odsouzený) nesmí dopustit žádného protiprávního jednání, jinak mu hrozí přeměna trestu na nepodmíněný (čili "natvrdo"). Trestem odnětí svobody je vlastně určována závažnost trestného činu. V trestním zákoně jsou totiž trestné činy charakterizovány právě rozsahem trestu odnětí svobody, který je za jejich spáchání možné uložit.

Synonyma:

vězení

Použití:

Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody na horní hranici sazby. Výjimečný trest je trestem odnětí svobody na patnáct až pětadvacet let nebo na doživotí.

Odsouzený

odsouzený

Odsouzený je ten, kdo byl v trestním řízení pravomocně shledán vinným (byl proti němu vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci).
 

Synonyma:

nejsou, obecnější výrazy jsou obžalovaný nebo obviněný

Použití:

Odsouzený požádal o podmínečné propuštění z výkonu trestu. Na odsouzeného, kterému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a který se osvědčil, se hledí, jako by nebyl odsouzen.
 

Předseda soudu

předseda soudu

Slovy zákona (o soudech a soudcích) je předseda orgánem státní správy soudů. Fungování soudů se totiž děje na dvou úrovních; jednak to je výkon soudnictví, který provádějí nezávislí soudci (nezávislí v tom smyslu, že rozhodují toliko na základě zákona a nikoliv na příkaz) a jednak je to správa soudnictví, tedy záležitosti týkajícíse hospodaření soudů. Úkolem předseda soudu je zajišťování toho, aby bylo kde soudit, aby měl kdo soudit, jinými slovy řídí všechny ekonomické, personální a organizační záležitosti. Předseda soudu nesmí z titulu své funkce zasahovat do jednotlivých soudních řízení. Nemůže soudcům přikazovat, jak mají vést řízení, nemůže ani měnit nebo rušit soudní rozhodnutí. Zkrátka a dobře není v žádném případě odvolacím orgánem. Je prostě soudním manažerem odpovědným za řádný chod „firmy“.

Synonyma:

nejsou

Použití:

Žalovaný si stěžoval u předsedy soudu na rozsudek, se kterým nesouhlasil; předseda jej ale poučil, že není v jeho pravomoci zasahovat do soudních řízení a že proti rozsudku mohl žalovaný podat odvolání.

Zamítnutí x odmítnutí

zamítnutí (x odmítnutí)

Kdy je žaloba zamítnuta a kdy odmítnuta? Zjednodušeně lze říci, že žaloba se zamítá, pokud žalobce v řízení neuspěl, tedy neprokázal svá tvrzení, nesvědčí mu nárok, jehož se domáhal atp. Oproti tomu odmítnutí žaloby znamená, že se soud vůbec  nezabýval podstatou věci, ale že žaloba narazila na formální požadavky; odmítá se totiž z důvodu, že nemá všechny zákonem požadované náležitosti (a žalobce je ani na výzvu soudu nedoplní). Podobná situace je i v trestním řízení, například pokud jde o opravné prostředky. Pokud je opravný prostředek zamítnut, znamená to, že soud jej projednal, ale shledal nedůvodným (napadené rozhodnutí bylo v pořádku), nebo že je podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, nebo jej podal opožděně. Pokud ale byl odmítnut, znamená to, že měl formální nedostatky – nesplňoval obsahové náležitosti. Otázka zamítnutí a odmítnutí se v různých řízeních liší detaily; lze jen doporučit, aby si novinář cestou tiskového mluvčího raději zjistil, zda došlo k zamítnutí či odmítnutí návrhu.

Synonyma:

V případě zamítnutí lze říci, že soud návrhu (žalobě) nevyhověl, nebo že byl žalobce v řízení neúspěšný.

Použití:

Krajský soud zamítl odvolání obžalovaného jako nedůvodné. Soud odmítl žalobu, protože žalobce ani přes výzvu nesdělil soudu, co vlastně požaduje.
 

Žalobce

žalobce

Žalobce je stranou v občanskoprávním řízení a také ve správním soudnictví. Je to ten, kdo podal žalobu a domáhá se nějakého rozhodnutí soudu. Podobné postavení má i státní zástupce v trestním řízení (domáhá se potrestání obviněného), ale označení „žalobce“ mu nepřísluší (trestní řád jej nezná).

Synonyma:

navrhovatel

Použití:

Žalobce svá tvrzení neprokázal a soud žalobu zamítl.