V ČR máme čtyřstupňovou soustavu obecných soudů (okresní, krajské, vrchní a po jednom nejvyšším a nejvyšším správním) a jednoho soudu stojícího mimo soustavu – tím je Ústavní soud. Nejvyšší soudy a soud Ústavní sídlí v Brně, dva vrchní soudy v Praze a v Olomouci. Většinu věcí rozhodují okresní soudy. Krajské řeší v první instanci například ochranu osobnosti nebo nejzávažnější trestnou činnost a vykonávají také správní soudnictví. Krajské soudy jsou odvolacím orgánem pro soudy okresní, vrchní soudy potom poskytují stejnou službu soudům krajským. Nejvyšší soud řeší v prvé řadě dovolání coby mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím soudů II. stupně; ve zbytku potom specializovanou agendu (například určuje příslušnost soudu, pokud ji nelze určit s pomocí procesních předpisů). Nejvyšší správní soud řeší zejména kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví. Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a v jeho pravomoci je zejména posouzení, zda stěžovatel, který podal ústavní stížnost, byl nebo nebyl zkrácen na svých Ústavou zaručených právech. Není v žádném případě soudem, který by doplňoval soustavu obecných soudů a přezkoumával jejich rozhodnutí jako odvolací orgán. V pravomoci ÚS je dále zhodnocení, zda právní předpis neodporuje ústavnímu pořádku, a další řízení spojená s Ústavou zaručenou dělbou moci.
Orgány činnými v trestním řízení jsou jednak policie (ve fázi vyšetřování trestné činnosti), jednak státní zástupce (dozoruje vyšetřování a reprezentuje obžalobu v řízení před soudem) a také soud (který rozhoduje o vině a trestu).
Synonyma:
nejsou, lze použít některý ze shora uvedených užších termínů
Použití:
Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byla trestná činnost řádně objasněna.
Rozsudek je jedním z typů rozhodnutí (dalšími jsou například usnesení, platební rozkaz, nález atd.). Je vynášen jak v občanskoprávním řízení, tak v řízení trestním a rovněž ve správním soudnictví. Z rozsudku se dozvídáme, jak věc ve své podstatě dopadla (zda žalovaný musí platit, či zda se žaloba zamítá, nebo zda je obžalovaný vinen trestným činem či se naopak obžaloby zprošťuje). To ovšem neznamená, že každé řízení musí rozsudkem skončit (lze například usnesením rozhodnout o zastavení řízení). Vždy je lépe se informovat o tom, jakou formou bylo rozhodnuto. Rozsudek se vyhlašuje nebo vynáší.
Synonyma:
verdikt, lze užít i obecnějšího slova "rozhodnutí"
Použití:
Dnes byl vynesen rozsudek v trestní věci obžalovaného Jana Nováka. Soud dnes vyhlásil přelomový rozsudek.
Hlavní líčení je fáze trestního řízení, kdy je věc veřejně projednávána před soudem. Odpovídá výrazu jednání používanému v občanskoprávním řízení. Hlavní líčení začíná přečtením obžaloby. Poté soud provádí potřebné důkazy (např. vyslýchá svědky, čte listiny). Hlavní líčení je obvykle ukončeno vynesením rozsudku – buď rozsudku odsuzujícího (obžalovaný je vinen) nebo zprošťujícího (obžalovaný se zprošťuje obžaloby). Obžalovaný může být (a v některých případech musí) při hlavním líčení zastoupen obhájcem. Stranu obžaloby zastupuje státní zástupce. Pokud není možné ukončit hlavní líčení v jediný den, je možné je odročit.
Synonyma:
jednání
Použití:
Soud vyslechl během desetidenního hlavního líčení na třicet svědků. U krajského soudu dnes začne hlavní líčení s Josefem Novákem, kterého obžaloba viní z rozsáhlých podvodů.
Obžalovaným je ten, kdo stojí před soudem na základě podané obžaloby. Jde tedy o stranu trestního řízení. Obžalovaný může mít (a v některých případech dokonce musí) obhájce, kterým může být pouze advokát. Pokud řízení neskončí některým z méně častých způsobů, vyslechne si obžalovaný v závěru hlavního líčení rozsudek, který jej buď zprostí obžaloby, nebo naopak uzná vinným a současně uloží trest.
Synonyma:
nejsou, ale lze použít slovo obviněný, což je obecnější termín
Použití:
Obžalovaný se k soudu nedostavil a skrývá se, trestní řízení je tedy vedeno proti uprchlému. Obžalovanému byl za drobné krádeže uložen trest sta hodin obecně prospěšných prací.
