Soudy projednávají věc buď v senátech, nebo samosoudcem, tedy jediným soudcem. U okresních soudů většinu agendy řeší samosoudce, jen u hlavního líčení v závažnějších trestních věcech je tříčlenný senát složený ze soudce a dvou přísedících. Senát zasedá také v občanskoprávním řízení, pokud je projednáván pracovní spor. U krajských soudů samosoudce projednává věci občanskoprávní včetně obchodních, pokud rozhoduje v první instanci. Projednává-li se odvolání, zasedá soud v senátu tvořeném třemi soudci. Trestní věci v první instanci projednává krajský soud v tříčlenném senátu složeném stejně jako u okresního soudu ze soudce a dvou přísedících. Nejvyšší soudy zasedají v senátech, Ústavní soud potom rovněž v senátech nebo v plénu.
Synonyma:
soudce
Použití:
O žalobě rozhodoval samosoudce, o odvolání potom soudní senát.
Nechme stranou právní teorii a zjednodušme si to tak, že občanskoprávním řízením je takové soudní řízení, které není řízením trestním nebo řízením ve správním soudnictví. V občanskoprávním řízení se proto řeší rozvod manželů, žaloby o zaplacení, žaloby o určení (například vlastnictví), opatrovnické spory, obchodní věci a spousty dalších. Normou, která upravuje občanskoprávní řízení, je občanský soudní řád. Účastníky řízení jsou obvykle žalobce a žalovaný, a těmi může být kdokoliv, tedy osoby fyzické i právnické a dokonce i stát. Řízení se zahajuje (pokud ne z úřední povinnosti – i takové případy jsou) na návrh, kterému se říká žaloba. V ní žalobce popisuje, co se událo, čím byla porušena jeho práva nebo jaký mu vznikl nárok, a zejména co vlastně chce od soudu. Chtít může v zásadě tři věci: aby žalovaný něco plnil (například zaplatil dluh), aby bylo rozhodnuto o osobním stavu (tedy např. o rozvodu manželství) nebo aby soud určil, že tu právní vtah či právo je nebo není (nejčastěji to, že žalobce je vlastníkem nějaké věci). Řízení je (na rozdíl od trestního) plně v rukou účastníků, což kupříkladu znamená, že žalobu lze vzít zpět a soud pak musí řízení zastavit. To v trestním řízení nejde – je-li nahlášen trestný čin, je vyšetřování v rukou policie a státního zástupce a ohlašovatel v zásadě nemá možnosti, jak by vyšetřování ovlivnil, i kdyby se nakrásně rozhodl, že na potrestání pachatele už netrvá.
Synonyma:
civilní řízení, spor
Použití:
Soud dnes zahájil občanskoprávní řízení ve věci ochrany osobnosti. Ve složitějších občanskoprávních sporech je lépe nechat se zastoupit advokátem.
Soud je při komunikaci s veřejností úřad jako každý jiný a mívá občas poměrně složitou organizaci. Když se pak člověk chce s úřadem domluvit, bývá to někdy těžké, protože ne vždy se obyčejný člověk umí obrátit na toho správného úředníka tím správným způsobem. Tento článek vám má ve stručnosti pomoci při písemném a telefonickém styku se soudy.
Slovy zákona (o soudech a soudcích) je předseda orgánem státní správy soudů. Fungování soudů se totiž děje na dvou úrovních; jednak to je výkon soudnictví, který provádějí nezávislí soudci (nezávislí v tom smyslu, že rozhodují toliko na základě zákona a nikoliv na příkaz) a jednak je to správa soudnictví, tedy záležitosti týkajícíse hospodaření soudů. Úkolem předseda soudu je zajišťování toho, aby bylo kde soudit, aby měl kdo soudit, jinými slovy řídí všechny ekonomické, personální a organizační záležitosti. Předseda soudu nesmí z titulu své funkce zasahovat do jednotlivých soudních řízení. Nemůže soudcům přikazovat, jak mají vést řízení, nemůže ani měnit nebo rušit soudní rozhodnutí. Zkrátka a dobře není v žádném případě odvolacím orgánem. Je prostě soudním manažerem odpovědným za řádný chod „firmy“.
Synonyma:
nejsou
Použití:
Žalovaný si stěžoval u předsedy soudu na rozsudek, se kterým nesouhlasil; předseda jej ale poučil, že není v jeho pravomoci zasahovat do soudních řízení a že proti rozsudku mohl žalovaný podat odvolání.
Výkon spravedlnosti v České republice zajišťují nezávislé soudy za účasti dalších subjektů, např. advokátů, notářů, státních zastupitelství apod.. Je to poměrně velký a finančně náročný kolos. Jak tento kolos funguje se dovíte v tomto článku.
Trestní právo je jedním z oborů veřejného práva, tj. neupravuje vztahy mezi fyzickými (případně právnickými) osobami, ale upravuje mocenské zásahy státu do práv a povinností fyzických a právnických osob v případě že se stal trestný čin, resp. Je-li dáno důvodné podezření, že se stal trestný čin.
K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Takto však nejsou shromažďovány a sdíleny osobní údaje (jméno, adresa, e-mailová adresa či telefonní číslo). SouhlasímVíce ...
