Trestní právo v kostce (shrnutí pro studenty středních škol)


Trestní právo je  jedním z oborů veřejného práva, tj. neupravuje vztahy mezi fyzickými (případně právnickými) osobami, ale upravuje mocenské zásahy státu do práv a povinností fyzických a právnických osob v případě že se stal trestný čin, resp. Je-li dáno důvodné podezření, že se stal trestný čin.

 Trestní právo se dělí na

  • trestní právo hmotné
  • trestní právo procesní

1. Trestní právo hmotné

Základním právní normou trestního práva hmotného je trestní zákoník, tedy zákon číslo 40/2009 Sb.  Účelem trestního zákoníka je především

  • přesně vymezit, jaké jednání je trestným činem (Zásada nulum crimen sine lege, tedy není trestného činu bez zákona znamená, že jen takové jednání, které je trestním zákoníkem označeno za trestný čin, je možno jako trestný čin posoudit. I kdyby se obviněný z morálního hlediska dopustil sebezavrženíhodnějšího jednání, nemůže být za takové jednání trestně stíhán, pokud takové jednání není trestním zákoníkem označeno jako trestný čin.)
  • stanovit, jaké tresty mohou být za trestné činy uloženy (Zásada nula poena sine lege, tedy není trestu bez zákona, znamená, že obviněnému může být uložen jen takový druh trestu, který trestní zákoník uložit umožňuje, a to ve výměře trestním zákoníkem stanovené. I kdyby se u některého obviněného jako nejvhodnější jevil jako nejlepší trest pětadvacet na holou, nemůže mu takový trest být uložen, neboť trestní zákoník, na rozdíl od trestních zákonů některých zemí s pragmatičtějším přístupem k trestání pachatelů, takový trest nezná, stejně jako např. nezná trest smrti.)

Druhy trestů, které lze uložit podle trestního zákoníku:

  • odnětí svobody
  • domácí vězení
  • obecně prospěšné práce
  • propadnutí majetku
  • peněžitý trest
  • propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
  • zákaz činnosti
  • zákaz pobytu
  • zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
  • ztráta čestných titulů nebo vyznamenání
  • ztráta vojenské hodnosti   
  • vyhoštění.

Trestné činy jsou v trestním zákoníku rozděleny do třinácti oblastí podle oblasti, do které zasahují a závažnosti:

  • trestné činy proti životu a zdraví
  • trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
  • trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
  • trestné činy proti rodině a dětem
  • trestné činy proti majetku
  • trestné činy hospodářské
  • trestné činy obecně nebezpečné
  • trestné činy proti životnímu prostředí
  • trestné činy proti české republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
  • trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
  • trestné činy proti branné povinnosti
  • trestné činy vojenské
  • trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

2. Trestní právo procesní

Základní normou trestního práva procesního je trestní řád, tedy zákon číslo 141/1961 Sb.. Tento zákon upravuje především

  • postup orgánů činných v trestním řízení při objasňování trestné činnosti
  • práva a povinnosti obviněných, poškozených a dalších zúčastněných osob

Úkolem trestního řízení je zjistit:

  • zda se stal skutek, který by mohl být trestným činem
  • zda takový skutek skutečně je trestným činem
  • zda se tohoto skutku dopustil obviněný

Trestní řízení má tři základní fáze:

  • přípravné řízení (je vedeno policejními orgány a státním zastupitelstvím)
  • nalézací řízení (je vedeno soudem)
  • vykonávací řízení (je vedeno soudem ve spolupráci s dalšími institucemi, např. vězeňskou službou nebo probační a mediační službou)

V přípravném řízení policisté pod dozorem státního zástupce shromažďují důkazy o tom, zda se stal trestný čin a kdo ho spáchal. Pokud je dáno důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin, podá na konci přípravného řízení státní zástupce obžalobu u soudu a věc se tak dostává do řízení nalézacího. Soud sám přehodnotí získané důkazy, případně důkazy ještě doplní a rozhodne o vině, trestu a náhradě škody. Takové rozhodnutí může učinit pouze soud a nikdo jiný. Proti rozsudku má obviněný, státní zástupce i poškozený právo podat si odvolání, o němž rozhoduje nadřízený soud. Pokud si nikdo odvolání nepodá nebo pokud je odvolání zamítnuto, stává se rozsudek pravomocným a vykonatelným. Trestní řízení se tak dostává do své vykonávací fáze, při níž soud ve spolupráci s dalšími subjekty zajišťuje výkon trestu (např. trest odnětí svobody ve spolupráci s vězeňskou službou, tresty domácího vězení a obecně prospěšných prací ve spolupráci s probační a mediační službou atd.).

Trest odnětí svobody je vykonáván ve věznici. Existují čtyři typy věznic, soud již v rozsudku musí určit, do které věznice bude odsouzený zařazen.

Typy věznic

  • s dohledem
  • s dozorem
  • s ostrahou
  • se zvýšenou ostrahou

Tento text je možno dále publikovat jen s uvedením odkazu na stránky www.trestni-rizeni.com



Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.
Sdílet na Facebooku  Sdílet na Facebooku
pridej.cz

Máte trestněprávní problém a naše články vám na něj nedaly odpověď? Zkuste se podívat i na naše fórum otázek a odpovědí. Na otázky laiků odpovídají odborníci srozumitelným způsobem. Fórum již obsahuje několik  tisíc příspěvků, které ale jsou tematicky rozděleny do skupin, takže si snadno můžete nalézt tu svou. A pokud mezi již napsanými příspěvky nenajdete odpověď na své otázky, napište je a my vám odpovíme. Na fórum pokračujte kliknutím sem.


Náhodné příspěvky: