Ústavní soud
Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a základních práv v České republice. Stojí mimo soustavu soudů a má široké pravomoci, které uplatňuje v řízeních týkajících se základní dělby moci ve státě (může například rozhodnout o zrušení právního předpisu nebo jeho části, o souladu mezinárodní smlouvy s Ústavou, o ústavní žalobě proti prezidentu republiky, o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu atd.) Těžiště jeho činnosti však leží v rozhodování o ústavních stížnostech. Ústavní stížnost může podat kterákoliv osoba, má-li za to, že byla pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci zkrácena na svých základních právech garantovaných zejména Ústavou (a tedy i Listinou základních práv a svobod). Podmínkou ovšem je, že stěžovatel před tím vyčerpal všechny dostupné opravné prostředky. Ústavní soud sídlí v Brně. Zasedá v senátech nebo v plénu a rozhoduje nálezem (o podstatě věci) nebo usnesením.
Synonyma:
konstituční soud
Použití:
Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části obchodního zákoníku, která upravuje vytěsnění drobných akcionářů.
Poškozený, kterému trestným činem vznikla škoda, má právo na náhradu této škody pachatelem trestného činu. Musí jít o škodu vyčíslitelnou v penězích, tedy nejčastěji o škodu na majetku nebo na životě či zdraví. Požadavek na náhradu škody může poškozený uplatnit v trestním řízení.
O vině a trestu může podle článku 90 Ústavy České republiky rozhodovat jedině soud. Stejně tak tuto skutečnost deklaruje i článek 40 Listiny základních práv a svobod. Tyto dva základní právní předpisy vylučují, že by o vině či trestu mohl rozhodovat někdo jiný, např. policie, státní zástupce, či jiný státní orgán. Toto ustanovení zároveň zaručuje obviněnému právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem.
Trestní řád přesně vymezuje, které soudy jsou příslušné k projednání obžalob v trestních věcech. V prvním stupni o podaných obžalobách rozhodují jen okresní nebo krajské soudy.
Trestní stíhání obviněného má tři základní fáze – přípravné řízení, řízení před soudem a řízení vykonávací. Klasické trestní stíhání se zahajuje usnesením o sdělení obvinění, které musí být doručeno obviněnému. Poté je obviněný vyslechnut a policie pod dozorem státního zástupce obstarává i další důkazy, na jejichž základě bude rozhodnuto o tom, zda na obviněného bude podána obžaloba, či zda bude ve věci rozhodnuto jinak (např. zastavením trestního stíhání, postoupením věci k vyřízení v přestupkovém řízení, podmíněným zastavením trestního stíhání, či narovnáním).
Každý, koho se týká trestní řízení v dané konkrétní věci má právo nahlížet do spisu, který je o této trestní věci veden. Konkrétně tedy má právo do spisu nahlížet …
hlavní líčení
Hlavní líčení je fáze trestního řízení, kdy je věc veřejně projednávána před soudem. Odpovídá výrazu jednání používanému v občanskoprávním řízení. Hlavní líčení začíná přečtením obžaloby. Poté soud provádí potřebné důkazy (např. vyslýchá svědky, čte listiny). Hlavní líčení je obvykle ukončeno vynesením rozsudku – buď rozsudku odsuzujícího (obžalovaný je vinen) nebo zprošťujícího (obžalovaný se zprošťuje obžaloby). Obžalovaný může být (a v některých případech musí) při hlavním líčení zastoupen obhájcem. Stranu obžaloby zastupuje státní zástupce. Pokud není možné ukončit hlavní líčení v jediný den, je možné je odročit.
Synonyma:
jednání
Použití:
Soud vyslechl během desetidenního hlavního líčení na třicet svědků. U krajského soudu dnes začne hlavní líčení s Josefem Novákem, kterého obžaloba viní z rozsáhlých podvodů.
Strana 1 / 121234567»...Poslední »
