Výklad pojmů trestního řízení

V tomto článku najdete abecední výklad některých základních pojmů trestního práva a trestního řízení. Seznam je průběžně aktualizován.

Předseda soudu

předseda soudu

Slovy zákona (o soudech a soudcích) je předseda orgánem státní správy soudů. Fungování soudů se totiž děje na dvou úrovních; jednak to je výkon soudnictví, který provádějí nezávislí soudci (nezávislí v tom smyslu, že rozhodují toliko na základě zákona a nikoliv na příkaz) a jednak je to správa soudnictví, tedy záležitosti týkajícíse hospodaření soudů. Úkolem předseda soudu je zajišťování toho, aby bylo kde soudit, aby měl kdo soudit, jinými slovy řídí všechny ekonomické, personální a organizační záležitosti. Předseda soudu nesmí z titulu své funkce zasahovat do jednotlivých soudních řízení. Nemůže soudcům přikazovat, jak mají vést řízení, nemůže ani měnit nebo rušit soudní rozhodnutí. Zkrátka a dobře není v žádném případě odvolacím orgánem. Je prostě soudním manažerem odpovědným za řádný chod „firmy“.

Synonyma:

nejsou

Použití:

Žalovaný si stěžoval u předsedy soudu na rozsudek, se kterým nesouhlasil; předseda jej ale poučil, že není v jeho pravomoci zasahovat do soudních řízení a že proti rozsudku mohl žalovaný podat odvolání.

Samosoudce x Předseda senátu

K projednávání obžaloby je příslušný soud. Každá konkrétní trestní věc je podle rozvrhu práce přidělena konkrétnímu soudci. Ten věc projedná buď jako samosoudce, nebo musí k projednání přizvat celý senát, jemuž při hlavním líčení předsedá. 

Jakým způsobem se přidělují spisy konkrétním soudcům

Ke každému soudu přicházejí denně stovky nových žalob, exekučních návrhů, obžalob a návrhů na potrestání a dalších podání, která jsou důvodem k založení nového spisu. Každé takové podání přijde nejprve do podatelny soudu.

Přísedící

přísedící

Přísedící představují v rozhodovací činnosti soudů laický prvek. Zasedají v senátu společně se soudcem při projednávání pracovněprávních sporů a věcí v prvoinstanční trestní agendě. Odvolací senáty jsou však tvořeny jen profesionálními soudci. Přísedícím může být ustanoven bezúhonný občan ve věku alespoň třiceti let. Přísedící jsou voleni zastupitelstvem obce (u okresních soudů) nebo kraje (u krajských soudů).

Synonyma:

laický soudce, soudce z lidu

Použití:

O vině a trestu rozhoduje v trestním řízení celý senát složený ze soudce a dvou přísedících. Přísedící mohou předsedu senátu přehlasovat.
 

Řízení občanskoprávní

řízení občanskoprávní

Nechme stranou právní teorii a zjednodušme si to tak, že občanskoprávním řízením je takové soudní řízení, které není řízením trestním nebo řízením ve správním soudnictví. V občanskoprávním řízení se proto řeší rozvod manželů, žaloby o zaplacení, žaloby o určení (například vlastnictví), opatrovnické spory, obchodní věci a spousty dalších. Normou, která upravuje občanskoprávní řízení, je občanský soudní řád. Účastníky řízení jsou obvykle žalobce a žalovaný, a těmi může být kdokoliv, tedy osoby fyzické i právnické a dokonce i stát. Řízení se zahajuje (pokud ne z úřední povinnosti – i takové případy jsou) na návrh, kterému se říká žaloba. V ní žalobce popisuje, co se událo, čím byla porušena jeho práva nebo jaký mu vznikl nárok, a zejména co vlastně chce od soudu. Chtít může v zásadě tři věci: aby žalovaný něco plnil (například zaplatil dluh), aby bylo rozhodnuto o osobním stavu (tedy např. o rozvodu manželství) nebo aby soud určil, že tu právní vtah či právo je nebo není (nejčastěji to, že žalobce je vlastníkem nějaké věci). Řízení je (na rozdíl od trestního) plně v rukou účastníků, což kupříkladu znamená, že žalobu lze vzít zpět a soud pak musí řízení zastavit. To v trestním řízení nejde – je-li nahlášen trestný čin, je vyšetřování v rukou policie a státního zástupce a ohlašovatel v zásadě nemá možnosti, jak by vyšetřování ovlivnil, i kdyby se nakrásně rozhodl, že na potrestání pachatele už netrvá.

Synonyma:

civilní řízení, spor

Použití:

Soud dnes zahájil občanskoprávní řízení ve věci ochrany osobnosti. Ve složitějších občanskoprávních sporech je lépe nechat se zastoupit advokátem.