Usnesení je jedním z typů soudních rozhodnutí. Obecně a velmi zjednodušeně lze říci, že soud rozhoduje rozsudkem o samé podstatě věci (žalovaný zaplatí nebo se žaloba zamítá, obžalovaný je vinen nebo obžaloby zproštěn), kdežto ve zbytku soud rozhoduje usneseními. Vždy je lépe si zjistit, jakou formou soud opravdu rozhodl, než termín rozsudek/usnesení použijeme. Opravný prostředek proti usnesení vydanému v občanskoprávní věci se nazývá odvoláním, v řízení trestním stížností.
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnějšího termínu rozhodnutí
Použití:
Proti usnesení, kterým soud zastavil řízení, se žalobce odvolal. Obviněný podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
V širším slova smyslu je návrh jakýmkoliv podáním adresovaným soudu, ať už jde o žalobu, vyjádření nebo odvolání. V užším slova smyslu je návrh žalobou – tedy podáním, kterým se zahajuje občanskoprávní řízení nebo řízení ve správním soudnictví. Některá řízení lze totiž zahájit i bez návrhu (například ve věci nezletilých dětí).
Synonyma:
podání
Použití:
Soud obdržel návrh žalobce na zahájení řízení o odstranění stavby. Před vynesením rozsudku přečetl žalovaný svůj závěrečný návrh.
V ČR máme čtyřstupňovou soustavu obecných soudů (okresní, krajské, vrchní a po jednom nejvyšším a nejvyšším správním) a jednoho soudu stojícího mimo soustavu – tím je Ústavní soud. Nejvyšší soudy a soud Ústavní sídlí v Brně, dva vrchní soudy v Praze a v Olomouci. Většinu věcí rozhodují okresní soudy. Krajské řeší v první instanci například ochranu osobnosti nebo nejzávažnější trestnou činnost a vykonávají také správní soudnictví. Krajské soudy jsou odvolacím orgánem pro soudy okresní, vrchní soudy potom poskytují stejnou službu soudům krajským. Nejvyšší soud řeší v prvé řadě dovolání coby mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím soudů II. stupně; ve zbytku potom specializovanou agendu (například určuje příslušnost soudu, pokud ji nelze určit s pomocí procesních předpisů). Nejvyšší správní soud řeší zejména kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví. Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a v jeho pravomoci je zejména posouzení, zda stěžovatel, který podal ústavní stížnost, byl nebo nebyl zkrácen na svých Ústavou zaručených právech. Není v žádném případě soudem, který by doplňoval soustavu obecných soudů a přezkoumával jejich rozhodnutí jako odvolací orgán. V pravomoci ÚS je dále zhodnocení, zda právní předpis neodporuje ústavnímu pořádku, a další řízení spojená s Ústavou zaručenou dělbou moci.
Kdy je žaloba zamítnuta a kdy odmítnuta? Zjednodušeně lze říci, že žaloba se zamítá, pokud žalobce v řízení neuspěl, tedy neprokázal svá tvrzení, nesvědčí mu nárok, jehož se domáhal atp. Oproti tomu odmítnutí žaloby znamená, že se soud vůbec nezabýval podstatou věci, ale že žaloba narazila na formální požadavky; odmítá se totiž z důvodu, že nemá všechny zákonem požadované náležitosti (a žalobce je ani na výzvu soudu nedoplní). Podobná situace je i v trestním řízení, například pokud jde o opravné prostředky. Pokud je opravný prostředek zamítnut, znamená to, že soud jej projednal, ale shledal nedůvodným (napadené rozhodnutí bylo v pořádku), nebo že je podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, nebo jej podal opožděně. Pokud ale byl odmítnut, znamená to, že měl formální nedostatky – nesplňoval obsahové náležitosti. Otázka zamítnutí a odmítnutí se v různých řízeních liší detaily; lze jen doporučit, aby si novinář cestou tiskového mluvčího raději zjistil, zda došlo k zamítnutí či odmítnutí návrhu.
Synonyma:
V případě zamítnutí lze říci, že soud návrhu (žalobě) nevyhověl, nebo že byl žalobce v řízení neúspěšný.
Použití:
Krajský soud zamítl odvolání obžalovaného jako nedůvodné. Soud odmítl žalobu, protože žalobce ani přes výzvu nesdělil soudu, co vlastně požaduje.
Evropský soud pro lidská práva je evropským strážcem základních práv a tedy obdobou Ústavního soudu pro ČR. Jeho vznik je výsledkem iniciativy Rady Evropy, což je mezivládní organizace zaštiťující základní evropské hodnoty. V pravomoci soudu je řešit stížnosti na porušení evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je většina evropských států (včetně ČR) vázána. Úmluva o lidských právech přitom upravuje řadu základních práv a svobod, např. právo na život, svobodu a osobní bezpečnost, na spravedlivý proces, náboženskou svobodu nebo svobodu projevu, zákaz mučení či diskriminace. V řízení o stížnosti rozhoduje Evropský soud pro lidská práva otázku, zda byla nebo nebyla signatářským státem porušena základní práva stěžovatele. Pokud zjistí, že se tak stalo, může stěžovateli přiznat přiměřené zadostiučinění. Soud sídlí ve Štrasburku. Odlišnou institucí je Evropský soudní dvůr coby nejvyšší soudní orgán Evropské unie.
Synonyma:
nejsou
Použití:
Vlastníci domů s regulovaným nájemným se obrátili se stížností na Evropský soud pro lidská práva; domnívají se totiž, že v České republice jsou porušovány základní principy vlastnického práva.
Právníkem je ten, kdo má právnické vzdělání, tedy vystudoval některou z právnických fakult (v ČR jsou v současné době čtyři). Tento výraz se zhusta používá jako synonymum pro advokáta, což není přesné – právník je termínem nadřazeným. Takový právník může dělat, co se mu zamane: ředitele podniku, pekaře i metaře. Ale některá povolání mohou vykonávat pouze právníci, tedy absolventi právnické fakulty. Patří mezi ně soudce, státní zástupce, advokát, notář, exekutor nebo právní zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Synonyma:
jurista, absolvent práv
Použití:
Debatu o přesném znění smlouvy ponechme právníkům. Soudce Novák je vynikajícím právníkem v oboru trestního procesu. Naše podnikové právní oddělení hledá nové právníky.
