Vazba není totéž, co trest odnětí svobody. Vazba je totiž zajišťovacím institutem a své místo má v průběhu trestního řízení, nikoliv na jeho konci. Do vazby je možné vzít obviněného, pokud existuje důvodné podezření, že by opakoval nebo dál páchal trestnou činnost, ovlivňoval svědky nebo se vyhýbal trestnímu stíhání. Důvody vazby je podle trestního řádu nutné pravidelně přezkoumávat a pokud odpadnou, je nutné obviněného propustit na svobodu. Tím ovšem trestní řízení zdaleka nekončí, obviněný jen nečeká na soud „pod zámkem“.
Synonyma:
zajištění (obviněného)
Použití:
Soud vzal obviněného do vazby poté, co jej policie zadržela těsně před odletem na Seychely. Policie již vyslechla všechny svědky, proto státní zástupce rozhodl o propuštění obviněného z vazby; nebezpečí ovlivnění svědků totiž pominulo.
Rozsudek je jedním z typů rozhodnutí (dalšími jsou například usnesení, platební rozkaz, nález atd.). Je vynášen jak v občanskoprávním řízení, tak v řízení trestním a rovněž ve správním soudnictví. Z rozsudku se dozvídáme, jak věc ve své podstatě dopadla (zda žalovaný musí platit, či zda se žaloba zamítá, nebo zda je obžalovaný vinen trestným činem či se naopak obžaloby zprošťuje). To ovšem neznamená, že každé řízení musí rozsudkem skončit (lze například usnesením rozhodnout o zastavení řízení). Vždy je lépe se informovat o tom, jakou formou bylo rozhodnuto. Rozsudek se vyhlašuje nebo vynáší.
Synonyma:
verdikt, lze užít i obecnějšího slova "rozhodnutí"
Použití:
Dnes byl vynesen rozsudek v trestní věci obžalovaného Jana Nováka. Soud dnes vyhlásil přelomový rozsudek.
Trestní řízení má specifický charakter. Jeho jediným cílem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a o jaký trestný čin jde, a pachatele poté spravedlivě potrestat. Teorie praví, že řízení je zejména v jeho vyšetřovací fázi ovládáno inkviziční zásadou, což znamená, že policie za dozoru státního zástupce vyhledává všechny důkazy, které se věci týkají, a činí tak z úřední povinnosti, jakmile se dozví, že byl spáchán trestný čin. Veřejnost si často plete žalobu v občanskoprávním řízení s trestním oznámením nebo obžalobou. Pokud ode mne někdo vyláká peníze a nevrátí je, mohu takového člověka zažalovat o zaplacení. V případě, že před soudem prokáži všechna svá tvrzení, soud žalovanému uloží, aby mi peníze vrátil – to vše v občanskoprávní řízení. Pokud však na takového dlužníka podám trestní oznámení, bude celou věc šetřit policie a já už, ani jako poškozený, nebudu mít v podstatě možnost, jak trestnímu stíhání zabránit – celá věc bude v režii orgánů činných v trestním řízení, které budou postupovat zcela samostatně. Dlužník pak může být klidně odsouzen za podvod, což ovšem vůbec neznamená, že mu soud také přikáže zaplatit mi dluh (stát se to může, ale také nemusí). Znovu opakuji: v trestním řízení nejde o nic jiného, než o zjištění pachatele trestného činu a jeho potrestání. Proto jsou trestnými činy jen nejzávažnější protizákonná jednání, jako krádež nebo vražda. Nezaplacení nájemného nebo jízda v tramvaji načerno trestnými činy nejsou. Trestní řízení se zahajuje tehdy, pokud se orgány činné v trestním řízení dozví, že byl spáchán trestný čin (jejich výčet nalezneme v trestním zákonu). Jakmile se policie dozví, kdo trestný čin spáchal, zahájí trestní stíhání konkrétního pachatele. Poté, co jsou shromážděny všechny důkazy, podá státní zástupce, který do té doby dozíral nad vyšetřováním, soudu obžalobu (neplést s žalobou v občanskoprávním řízení!). V obžalobě potom tvrdí, že ten a ten spáchal trestný čin, což je doloženo těmi a těmi důkazy. Soud poté provede hlavní líčení, kde celou věc veřejně a ústně projedná za účasti všech stran (státního zástupce, obžalovaného, poškozeného). Hlavní líčení končí vynesením rozsudku o vině a trestu, nebo rozsudku zprošťujícího (obžalovaný je zproštěn obžaloby).
Synonyma:
trestní proces, trestní stíhání (má o něco užší význam)
Použití:
Trestní řízení skončilo odložením věci, pachatel nebyl nikdy zjištěn.
Současný trestní zákon je zákonem č. 140/1961 Sb. Obsahuje ustanovení, která se týkají definice trestného činu, jednotlivých trestů a jiných opatření, a zejména skutkové podstaty jednotlivých trestných činů. Z trestního zákona je proto možné se dozvědět, jaké jednání je trestným činem a jaký trest za něj hrozí. Druhým trestním kodexem je trestní řád, který popisuje pravidla trestního řízení.
Synonyma:
lze použít obecnějšího výrazu trestní kodex
Použití:
Podle trestního zákona je za vraždu možné uložit i výjimečný trest.
Žalobce je stranou v občanskoprávním řízení a také ve správním soudnictví. Je to ten, kdo podal žalobu a domáhá se nějakého rozhodnutí soudu. Podobné postavení má i státní zástupce v trestním řízení (domáhá se potrestání obviněného), ale označení „žalobce“ mu nepřísluší (trestní řád jej nezná).
Synonyma:
navrhovatel
Použití:
Žalobce svá tvrzení neprokázal a soud žalobu zamítl.
Obviněný je ten, proti komu bylo zahájeno trestní stíhání. Trestní stíhání se zahajuje usnesením o zahájení trestního stíhání a trvá až do právní moci rozsudku (eventuálně dřívějšího konečného rozhodnutí ve věci). Po podání obžaloby u soudu se obviněný nazývá obžalovaným a poté, co je pravomocně odsouzen, též odsouzeným.
