Žaloba je návrhem určeným soudu v občanskoprávním řízení, eventuálně též ve správním soudnictví. (V trestním řízení se státní zástupce u soudu domáhá potrestání obviněného podáním obžaloby!) Žaloba obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (čili událostí či okolností, které zakládají nárok, o nějž v řízení jde), označení důkazů (pokud žalobce něco tvrdí, tak to také musí prokázat, jinak u soudu neuspěje) a zejména tzv. žalobní petit, čili žádání – co vlastně po soudu požaduje, jak chce, aby rozhodl. Žaloba se může týkat řady věcí: rozvodu manželství, zaplacení dluhu, určení vlastnictví, ochrany osobnosti, povinnosti upravit pracovní posudek, nahrazení projevu vůle atd. Ten, kdo podává žalobu, je žalobcem; ten, proti němuž návrh směřuje, je žalovaným. Žalobců stejně jako žalovaných může být i více. Žalobcem či žalovaným být i stát, potom za něj jedná příslušná organizační složka státu, do jejíž působnosti patří projednávaná věc (například ministerstvo).
Synonyma:
návrh, žádání, lze použít obecnějšího výrazu podání
Použití:
Jiřina B. se proti zveřejnění svých fotografií v tisku bránila soudní cestou – podala žalobu na ochranu osobnosti. Softwarová firma nakonec trestní oznámení nepodala, pirát ale čelí žalobě na náhradu škody ve výši téměř dvou milionů korun. Rozvod je dnes jednoduchý: podáte žalobu a pokud se s partnerem o všem dohodnete, soud rozhodne během jediného krátkého jednání.
Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) je procesním předpisem upravujícím vedení občanskoprávního řízení. Nalezneme zde vše o účastnících a jejich zástupcích, o žalobě, rozhodnutích a opravných prostředcích, a také o výkonu rozhodnutí. V trestních věcech se soudy řídí jiným předpisem – trestním řádem, ve věcech správního soudnictví potom soudním řádem správním.
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnějšího výrazu procesní předpis, procesní norma, nebo zavedené zkratky o.s.ř.
Se svědkem se setkáváme v občanskoprávním i v trestním řízení. Je to osoba, která má svou výpovědí prokázat tvrzení jedné ze stran tím, že vypráví, co sama viděla či jinak vnímala. Podle českého práva je svědek povinen dostavit se k soudu a podat svědectví. Možnost výpověď odepřít má jedině tehdy, když by sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí trestního stíhání nebo pokud je obviněným blízký příbuzný či jiná blízká osoba. V trestním řízení existuje možnost vypovídat jako utajovaný svědek. To znamená, že až na předsedu senátu nikdo nezná pravou totožnost svědka. Pokud by svědek mluvil nepravdu, dopustil by se trestného činu křivé výpovědi. Svědek má právo na svědečné, které sestává z cestovní náhrady a náhrady mzdy nebo ušlého zisku.
Synonyma:
nejsou
Použití:
Svědek se k jednání už potřetí bez omluvy nedostavil, proto mu byla uložena pořádková pokuta.
Obžalovaným je ten, kdo stojí před soudem na základě podané obžaloby. Jde tedy o stranu trestního řízení. Obžalovaný může mít (a v některých případech dokonce musí) obhájce, kterým může být pouze advokát. Pokud řízení neskončí některým z méně častých způsobů, vyslechne si obžalovaný v závěru hlavního líčení rozsudek, který jej buď zprostí obžaloby, nebo naopak uzná vinným a současně uloží trest.
Synonyma:
nejsou, ale lze použít slovo obviněný, což je obecnější termín
Použití:
Obžalovaný se k soudu nedostavil a skrývá se, trestní řízení je tedy vedeno proti uprchlému. Obžalovanému byl za drobné krádeže uložen trest sta hodin obecně prospěšných prací.
Odsouzený je ten, kdo byl v trestním řízení pravomocně shledán vinným (byl proti němu vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci).
Synonyma:
nejsou, obecnější výrazy jsou obžalovaný nebo obviněný
Použití:
Odsouzený požádal o podmínečné propuštění z výkonu trestu. Na odsouzeného, kterému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a který se osvědčil, se hledí, jako by nebyl odsouzen.
Nechme stranou právní teorii a zjednodušme si to tak, že občanskoprávním řízením je takové soudní řízení, které není řízením trestním nebo řízením ve správním soudnictví. V občanskoprávním řízení se proto řeší rozvod manželů, žaloby o zaplacení, žaloby o určení (například vlastnictví), opatrovnické spory, obchodní věci a spousty dalších. Normou, která upravuje občanskoprávní řízení, je občanský soudní řád. Účastníky řízení jsou obvykle žalobce a žalovaný, a těmi může být kdokoliv, tedy osoby fyzické i právnické a dokonce i stát. Řízení se zahajuje (pokud ne z úřední povinnosti – i takové případy jsou) na návrh, kterému se říká žaloba. V ní žalobce popisuje, co se událo, čím byla porušena jeho práva nebo jaký mu vznikl nárok, a zejména co vlastně chce od soudu. Chtít může v zásadě tři věci: aby žalovaný něco plnil (například zaplatil dluh), aby bylo rozhodnuto o osobním stavu (tedy např. o rozvodu manželství) nebo aby soud určil, že tu právní vtah či právo je nebo není (nejčastěji to, že žalobce je vlastníkem nějaké věci). Řízení je (na rozdíl od trestního) plně v rukou účastníků, což kupříkladu znamená, že žalobu lze vzít zpět a soud pak musí řízení zastavit. To v trestním řízení nejde – je-li nahlášen trestný čin, je vyšetřování v rukou policie a státního zástupce a ohlašovatel v zásadě nemá možnosti, jak by vyšetřování ovlivnil, i kdyby se nakrásně rozhodl, že na potrestání pachatele už netrvá.
Synonyma:
civilní řízení, spor
Použití:
Soud dnes zahájil občanskoprávní řízení ve věci ochrany osobnosti. Ve složitějších občanskoprávních sporech je lépe nechat se zastoupit advokátem.
