Systém trestů

Zajímá vás, jaké tresty mohou české soudy uložit, v jakém rozsahu a za jakých podmínek? Pokud ano, více se dozvíte v tomto článku.

Systém trestů – úvod

Jednou ze základních zásad trestního řízení je ta, podle níž lze obžalovanému uložit jen tresty povolené zákonem. Podle českého trestního zákoníku, účninného od 1.1. 2010 (zákon číslo 40/2009 Sb.) může soud ukládat následující druhy trestů (§ 52):

• odnětí svobody
• domácí vězení
• obecně prospěšné práce
• propadnutí majetku
• peněžitý trest
• propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
• zákaz činnosti
• zákaz pobytu
• zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
• ztráta čestných titulů nebo vyznamenání
• ztráta vojenské hodnosti   
• vyhoštění.
  

Některé z těchto trestů lze uložit jen za ty trestné činy, u nichž to zákon výslovně dovoluje (odnětí svobody), jiné lze uložit i tehdy, kdy tato sankce u konkrétního trestného činu není uvedena, ale jsou splněny další zákonem stanovené podmínky (např. obecně prospěšné práce).

Za jeden trestný čin lze uložit vedle sebe i více druhů trestů, jsou-li k tomu splněný zákonem stanovené podmínky (lze tedy např. vedle sebe uložit trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti). Některé tresty však kombinovat nelze (např. propadnutí majetku a peněžitý trest nebo obecně prospěšné práce a odnětí svobody).

Pokud soud odsuzuje obžalovaného za spáchání více trestných činů, tresty se nesčítají, ale trest se ukládá podle trestní sazby uvedené u nejpřísněji postihovaného trestného činu. Ke skutečnosti, že se obžalovaný dopustil více trestných činů, se přihlédne pouze jako k přitěžující okolnosti. Soud ale v odůvodněných případech má možnost v případě vícečinného souběhu několika trestných činů zvednout horní hranici nejpřísněji postižitelného trestného činu o třetinu a trest uložit v rámci takto zvýšené trestní sazby.


Odnětí svobody

Je to trest, který lze uložit za kterýkoliv z trestných činů. Trestní sazba je zákonem stanovována u každého trestného činu zvlášť. Nejvyšší sazba tohoto trestu je 20 let. V případě, že je ukládán trest odnětí svobody jako trest výjimečný (tj. zjednodušeně řečeno u těch trestných činů, kde to zákon dovoluje a jedná se o zvlášť vysoký stupeň společenské nebezpečnosti a obžalovaný je nenapravitelný nebo jen obtížně napravitelný), je trest odnětí svobody od 20 do 30 let nebo na doživotí. Byl-li obžalovaný během trestního stíhání ve vazbě, doba ve vazbě strávená se mu započte do celkové výměry uloženého trestu.

Odnětí svobody může být podmíněné či nepodmíněné.

Podmíněně lze odložit výkon trestu nepřevyšujícího tři roky, jestliže (zjednodušeně řečeno) vzhledem k osobě pachatele a okolnostem trestného činu lze předpokládat, že účelu trestu bude dosaženo i bez výkonu trestu. Výkon trestu lze takto podmíněně odložit na jeden rok až pět let a obžalovanému lze na tuto dobu stanovit i některé omezující podmínky (např. nahradit způsobenou škodu, zdržet se požívání alkoholu, atd.). Považuje-li to soud za nutné, může nad obviněným vyslovit i dohled probačního úředníka, který tak bude odsouzeného pravidelně kontrolovat. Pokud ve zkušební době odsouzený nežije řádně a neplní uložené podmínky, rozhodne soud, že odsouzený trest vykoná v příslušné věznici. 

Nepodmíněný trest odnětí svobody odsouzený bezprostředně po právní moci rozsudku musí vykonat v příslušné věznici. Pokud nenastoupí do vězení dobrovolně na výzvu soudu, dodá jej tam policie.

Zákon zná celkem čtyři typy věznice podle přísnosti režimu. Konkrétně jde o věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. O zařazení obžalovaného do konkrétního typu věznice rozhoduje soud.


Obecně prospěšné práce

Jeden z alternativních trestů. Lze jej uložit pachateli přečinu, tedy úmyslného trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let, nebo nedbalostního trestného činu. Trest se ukládá v rozpětí od 50 do 300 hodin v závislosti na závažnosti trestného činu a osobě pachatele. Odsouzený musí trest vykonat ve svém volném čase, vykonává se nejčastěji u obecních či městských úřadů nebo u neziskových organizací. K výkonu tohoto trestu není odsouzený soudem ani kýmkoliv jiným nijak nucen. Pokud odsouzený trest nevykonává, rozhodne soud o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody (nepodmíněný). Za každou neodpracovanou hodin trestu obecně prospěšných prací soud vyměří odsouzenému jeden den trestu odnětí svobody. O tomto druhu trestu se podrobněji dočtete zde, ale i v dalších článcích nebo na fóru otázek a odpovědí.


Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání

Pravděpodobně nejméně ukládaný druh trestu. Lze jej uložit jen tomu obžalovanému, kterému je zároveň ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody nejméně na dva roky za trestný čin, spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky. Trest spočívá v tom, že odsouzený ztrácí vyznamenání, čestná uznání, vědecké a umělecké hodnosti a jiné čestné tituly.


Ztráta vojenské hodnosti

Tento trest lze uložit pouze příslušníkovi ozbrojených sil, jenž se dopustil trestného činu ze zvlášť zavrženíhodných pohnutek a je mu zároveň ukládán trest odnětí svobody nejméně na dobu 2 let. Trest spočívá ve snížení hodnosti na hodnost vojína.


Zákaz činnosti

Jedná se o trest, který se ukládá za trestné činy, jichž se pachatel dopustil v souvislosti s výkonem zaměstnání či povolání nebo nějaké činnosti, pro kterou je třeba zvláštní způsobilost nebo oprávnění. Nejčastěji je ukládán tento trest jako zákaz řízení motorových vozidel (u trestné činnosti v dopravě), dalším typickým příkladem je třeba zákaz výkonu povolání ve státní správě či samosprávě (trestné činy veřejných činitelů) nebo zákaz výkonu povolání spojených s hmotnou odpovědností (majetkové trestné činy, zejména zpronevěra). Trest zákazu činnosti se většinou ukládá vedle dalšího trestu (např. odnětí svobody, obecně prospěšných prací či peněžitého trestu), ale může být uložen i jako trest samostatný, pokud to trestní zákon v případě konkrétní trestné činnosti dovoluje. Trest lze uložit ve výměře jednoho roku až deseti let, konkrétní sazbu stanoví soud s přihlédnutím k závažnosti a okolnostem trestné činnosti a k osobní charakteristice pachatele.


Propadnutí majetku

Tento trest lze uložit pouze obžalovanému, kterému je zároveň ukládán výjimečný trest odnětí svobody a nebo obžalovanému, který se dopustil závažného úmyslného trestného činu, jímž získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Soud může rozhodnout o propadnutí celého majetku nebo jeho vymezené části. Trestem ovšem nesmí být postižen majetek, sloužící k zajištění základních životních potřeb obžalovaného a osob na něm závislých. Vlastníkem propadlého majetku se stává stát.


Peněžitý trest

Lze jej uložit za trestné činy, kterými obžalovaný získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, případně za ty trestné činy, kde to zákon výslovně připouští nebo za trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody do tří let. Výši peněžitého trestu stanovuje soud v rozmezí od 2.000,- Kč do 36.500.000,- Kč  s přihlédnutím k okolnostem a závažnosti trestného činu, musí však přitom brát ohledy i na možnosti obžalovaného, aby trest mohl být vykonatelný. K zaplacení trestu poskytne soud odsouzenému přiměřenou lhůtu (může mu i povolit splátky, trest však musí být splacen nejpozději do roka). Pokud odsouzený peněžitý trest nezaplatí bude muset vykonat náhradní trest odnětí svobody, jehož výměru soud stanoví již v rozsudku společně s výší peněžitého trestu. Zaplacený peněžitý trest připadá státu. Podrobně se o peněžitém trestu můžete dočíst zde.


Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

Soud může obžalovanému ložit trest propadnutí věcí, které

• byly užity ke spáchání trestného činu nebo
• byly ke spáchání trestného činu určeny nebo
• obžalovaný získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, a to i zčásti
  

Propadnout lze nechat jen věc náležející pachateli. Vlastníkem propadlé věci se stává stát. Pokud pachatel věc, kterou by bylo možné nechat propadnout, zničí, poškodí, převede na jiného nebo učiní jinak neupotřebitelnou, může mu soud uložit propadnutí přiměřené náhradní hodnoty z jeho majetku.


Vyhoštění

Tento trest lze uložit pouze cizinci, který není občanem České republiky. Trest lze uložit na dobu jednoho roku až deseti let nebo na dobu neurčitou. Za určitých podmínek trest vyhoštění uložit nelze, např. má-li obžalovaný v České republice statut uprchlíka nebo má povolen dlouhodobý pobyt v České republice a vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Vyhostit rovněž nelze pachatele, kterému by ve státě, do něhož má být vyhoštěn hrozilo pronásledování pro jeho rasu, národnost, náboženství, nebo mučení a nelidské zacházení. Občana Evropské nebo jeho rodinného příslušníka unie lze (zjednodušeně řečeno) vyhostit jen tehdy, nemá-li na území ČR trvalý pobyt nebo nežije-li na území ČR po dobu nejméně 10 let. Může jej však vyhostit, shledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu.


Zákaz pobytu

Tento trest spočívá v tom, že odsouzený se nemůže po dobu výkonu tohoto trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu. Pokud potřebuje do tohoto místa přechodně cestovat, musí k tomu mít zvláštní povolení. Trest se ukládá na dobu jednoho roku až deseti let, ale nesmí se vztahovat na místo, kde má pachatel trvalý pobyt. Trest se ukládá, jestliže to vzhledem k osobě obžalovaného vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, majetku nebo mravnosti. Typicky se tento trest ukládá pachatelům, kteří opakovaně cestují do určitého regionu především za trestnou činností (kapsáři, zloději aut apod.)

Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

Jedná se o  trest, který směřuje pravděpodobně především na agresivní účastníky sportovních (hlavně fotbalových) utkání, ale může být ukládán např. i pachatelům, kteří se rádi na tanečních zábavách napijí a pak jsou agresivní. Tento trest může být uložen na dobu až deseti let. Odsouzený po celou dobu tohoto trestu má zakázán vstupu na ty akce, které soud ve svém rozsudku stanoví. Odsouzený po celou dobu trestu musí spolupracovat s probačním úředníkem. Pokud to probační úředník bude považovat za vhodné, bude se muset odsouzený v době konání akce, kterou bude mít zakázanou, hlásit na příslušné policejní stanici. 

Domácí vězení

Trest domácího vězení můžebýt uložen jen u přečinů, tedy u úmyslných trestných činů se sazbou odnětí svobody do pěti let a u trestných činů nedbalostních. Pachatel musí dát předem písemný slib, že se bude ve stanovené době zdržovat na určené adrese. Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. Soud může odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna.

 

Upuštění od potrestání

V určitých situacích soud nemusí uložit obžalovanému trest přesto, že ho uznal vinným trestným činem. Jedná se o následující případy:

• obžalovaný se dopustil přečinu (tedy úmyslného tresntého činu se sazbou do pěti let odnětí svobody nebo nedbalostního trestného činu), jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, přičemž vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a k dosavadnímu životu obžalovaného lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před soudem povede k nápravě
• obžalovaný se dopustil trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení, které je zároveň uloženo, zajistí nápravu obžalovaného a ochranu společnosti lépe než trest. Takto však nelze upustit od potrestání obžalovaného, který si stav zmenšené příčetnosti přivodil sám vlivem návykové látky.

  V některých případech mohou být splněny podmínky pro upuštění od potrestání, přičemž však soud dospěje k závěru, že by bylo vhodné ještě po nějakou dobu sledovat chování obžalovaného. V takových případech může soud od potrestání obžalovaného upustit pouze podmíněně a stanovit nad obžalovaným na konkrétní zkušební dobu dohled probačního úředníka. Pokud obžalovaný ve zkušební době nepovede řádný život, soud mu trest uloží dodatečně. 

  Konečně přichází v úvahu i situace, kdy je obžalovaný stíhán pro trestný čin, přičemž mu již v nedávné době byl uložen  trest za jiný trestný čin, který by ale měl být zrušen a obžalovanému by měl být ukládán souhrnný trest. V takových případech může soud upustit od uložení souhrnného trestu, jestliže původní trest lze považovat za dostatečný.
 

* * *  

Tento článek již popisuje systém trestů tak, jak je upraven novým trestním zákoníkem účinným od 1. ledna 2010. Pokud vás zajímá srovnání charakteristiky trestů podle starého tresntího zákona a nového tresntího zákoníku, přečtěte si náš článek Nový trestní zákoník – tresty.

© 2010, www.trestni-rizeni.com. Všechna práva vyhrazena. Informace z tohoto článku lze použít pouze s uvedením odkazu na stránky www.trestni-rizeni.com

Sdílet na Facebooku