Trestní řízení má specifický charakter. Jeho jediným cílem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a o jaký trestný čin jde, a pachatele poté spravedlivě potrestat. Teorie praví, že řízení je zejména v jeho vyšetřovací fázi ovládáno inkviziční zásadou, což znamená, že policie za dozoru státního zástupce vyhledává všechny důkazy, které se věci týkají, a činí tak z úřední povinnosti, jakmile se dozví, že byl spáchán trestný čin. Veřejnost si často plete žalobu v občanskoprávním řízení s trestním oznámením nebo obžalobou. Pokud ode mne někdo vyláká peníze a nevrátí je, mohu takového člověka zažalovat o zaplacení. V případě, že před soudem prokáži všechna svá tvrzení, soud žalovanému uloží, aby mi peníze vrátil – to vše v občanskoprávní řízení. Pokud však na takového dlužníka podám trestní oznámení, bude celou věc šetřit policie a já už, ani jako poškozený, nebudu mít v podstatě možnost, jak trestnímu stíhání zabránit – celá věc bude v režii orgánů činných v trestním řízení, které budou postupovat zcela samostatně. Dlužník pak může být klidně odsouzen za podvod, což ovšem vůbec neznamená, že mu soud také přikáže zaplatit mi dluh (stát se to může, ale také nemusí). Znovu opakuji: v trestním řízení nejde o nic jiného, než o zjištění pachatele trestného činu a jeho potrestání. Proto jsou trestnými činy jen nejzávažnější protizákonná jednání, jako krádež nebo vražda. Nezaplacení nájemného nebo jízda v tramvaji načerno trestnými činy nejsou. Trestní řízení se zahajuje tehdy, pokud se orgány činné v trestním řízení dozví, že byl spáchán trestný čin (jejich výčet nalezneme v trestním zákonu). Jakmile se policie dozví, kdo trestný čin spáchal, zahájí trestní stíhání konkrétního pachatele. Poté, co jsou shromážděny všechny důkazy, podá státní zástupce, který do té doby dozíral nad vyšetřováním, soudu obžalobu (neplést s žalobou v občanskoprávním řízení!). V obžalobě potom tvrdí, že ten a ten spáchal trestný čin, což je doloženo těmi a těmi důkazy. Soud poté provede hlavní líčení, kde celou věc veřejně a ústně projedná za účasti všech stran (státního zástupce, obžalovaného, poškozeného). Hlavní líčení končí vynesením rozsudku o vině a trestu, nebo rozsudku zprošťujícího (obžalovaný je zproštěn obžaloby).
Synonyma:
trestní proces, trestní stíhání (má o něco užší význam)
Použití:
Trestní řízení skončilo odložením věci, pachatel nebyl nikdy zjištěn.
Žaloba je návrhem určeným soudu v občanskoprávním řízení, eventuálně též ve správním soudnictví. (V trestním řízení se státní zástupce u soudu domáhá potrestání obviněného podáním obžaloby!) Žaloba obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (čili událostí či okolností, které zakládají nárok, o nějž v řízení jde), označení důkazů (pokud žalobce něco tvrdí, tak to také musí prokázat, jinak u soudu neuspěje) a zejména tzv. žalobní petit, čili žádání – co vlastně po soudu požaduje, jak chce, aby rozhodl. Žaloba se může týkat řady věcí: rozvodu manželství, zaplacení dluhu, určení vlastnictví, ochrany osobnosti, povinnosti upravit pracovní posudek, nahrazení projevu vůle atd. Ten, kdo podává žalobu, je žalobcem; ten, proti němuž návrh směřuje, je žalovaným. Žalobců stejně jako žalovaných může být i více. Žalobcem či žalovaným být i stát, potom za něj jedná příslušná organizační složka státu, do jejíž působnosti patří projednávaná věc (například ministerstvo).
Synonyma:
návrh, žádání, lze použít obecnějšího výrazu podání
Použití:
Jiřina B. se proti zveřejnění svých fotografií v tisku bránila soudní cestou – podala žalobu na ochranu osobnosti. Softwarová firma nakonec trestní oznámení nepodala, pirát ale čelí žalobě na náhradu škody ve výši téměř dvou milionů korun. Rozvod je dnes jednoduchý: podáte žalobu a pokud se s partnerem o všem dohodnete, soud rozhodne během jediného krátkého jednání.
Občanský zákoník je nejdůležitějším kodexem občanského práva. Najdeme zde úpravu právních úkonů a smluv, právní subjektivity osob a jejich zastoupení, věcných práv (vlastnictví, spoluvlastnictví, společné jmění manželů), dědění, závazků (jejich vzniku, změny a zániku), a jednotlivých smluv (kupní, o dílo, nájemní apod.). Současný občanský zákoník je zákonem č. 40/1964 Sb., ovšem ve znění spousty pozdějších novel. Ministerstvo spravedlnosti nyní pracuje na rekodifikaci občanského práva, jejímž výsledkem by měl být zákoník zbrusu nový.
Synonyma:
civilní kodex
Použití:
Právní úpravu dědictví nalezneme v občanském zákoníku, manželství je ale upraveno zákonem o rodině.
Právníkem je ten, kdo má právnické vzdělání, tedy vystudoval některou z právnických fakult (v ČR jsou v současné době čtyři). Tento výraz se zhusta používá jako synonymum pro advokáta, což není přesné – právník je termínem nadřazeným. Takový právník může dělat, co se mu zamane: ředitele podniku, pekaře i metaře. Ale některá povolání mohou vykonávat pouze právníci, tedy absolventi právnické fakulty. Patří mezi ně soudce, státní zástupce, advokát, notář, exekutor nebo právní zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Synonyma:
jurista, absolvent práv
Použití:
Debatu o přesném znění smlouvy ponechme právníkům. Soudce Novák je vynikajícím právníkem v oboru trestního procesu. Naše podnikové právní oddělení hledá nové právníky.
Advokacie je právnické povolání, jehož náplní je poskytovat právní poradenství za úplatu. Nikdo jiný, než advokát, takto podnikat nemůže (pomineme-li v omezeném rozsahu notáře či exekutory). Advokátem se stane ten, kdo absolvuje právnickou fakultu, složí advokátní zkoušku (které předchází povinná praxe) a po složení slibu se nechá zapsat do seznamu advokátů České advokátní komory (institut zahraničního advokáta ponechme stranou). Členství v této profesní komoře je pro advokáta povinné a k lecčemu jej zavazuje – například k povinnému pojištění či dodržování etických pravidel. Právní služby poskytované advokáty mohou mít různou podobu, např. drobného poradenství, sepsání smluv nebo návrhů určených soudu, zastupování před soudy, správy majetku apod. Někdy se bez advokáta neobejdete, např. obhájcem v trestním řízení může být pouze advokát a pro řízení před Nejvyšším soudem je také nutné zastoupení advokátem. Osoby, které úplatně poskytují právní služby, aniž by byli advokáty (nebo notáři či exekutory), se dopouštějí trestného činu neoprávněného podnikání.
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnějšího výrazu právník; advokát je také v trestním řízení obhájcem (obviněného) a v občanskoprávním řízení právním zástupcem (žalobce či žalovaného)
Použití:
Před tím, než smlouvu podepíšu, se poradím s advokátem. Doporučuji Vám, abyste se v řízení nechal zastoupit advokátem.
Toto slovo má dva významy: jednak jde o právní úkon, kterým státní zástupce písemně žádá soud o potrestání obviněného, jednak se jím může označovat právě státní zástupce coby strana trestního řízení. V materiálním významu jde o listinu obdobnou žalobě v občanskoprávním řízení. V obžalobě státní zástupce označuje obviněného, uvádí, čeho se měl dopustit a co je v tom spatřováno za trestný čin. Následuje stručné odůvodnění a zejména seznam důkazů, které státní zástupce navrhuje k provedení u soudu. Ve zjednodušeném (zkráceném) řízení obžalobu nahrazuje návrh na potrestání.
Synonyma:
v materiálním smyslu neexistují (obžaloba není žalobou!), ve smyslu osoby jde o státního zástupce
Použití:
U soudu již byla podána obžaloba na Jana Unterwassera, kterého státní zástupce viní z rozsáhlých podvodů. Obžaloba k výslechu svědka neměla žádné připomínky.
