Soudy projednávají věc buď v senátech, nebo samosoudcem, tedy jediným soudcem. U okresních soudů většinu agendy řeší samosoudce, jen u hlavního líčení v závažnějších trestních věcech je tříčlenný senát složený ze soudce a dvou přísedících. Senát zasedá také v občanskoprávním řízení, pokud je projednáván pracovní spor. U krajských soudů samosoudce projednává věci občanskoprávní včetně obchodních, pokud rozhoduje v první instanci. Projednává-li se odvolání, zasedá soud v senátu tvořeném třemi soudci. Trestní věci v první instanci projednává krajský soud v tříčlenném senátu složeném stejně jako u okresního soudu ze soudce a dvou přísedících. Nejvyšší soudy zasedají v senátech, Ústavní soud potom rovněž v senátech nebo v plénu.
Synonyma:
soudce
Použití:
O žalobě rozhodoval samosoudce, o odvolání potom soudní senát.
Ústavní stížnost může podat kterákoliv osoba, pokud se domnívá, že byla pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci zkrácena její základní práva zaručená ústavním pořádkem (zejména Listinou základních práv a svobod). Podmínkou pro podání ústavní stížnosti je, aby stěžovatel před tím vyčerpal všechny dostupné opravné prostředky. S ústavní stížností lze spojit také návrh na zrušení právního předpisu či jeho části, pokud je stěžovatel toho názoru, že předpis odporuje ústavnímu pořádku.
Synonyma:
nejsou
Použití:
Obžalovaný, kterého soud vzal do vazby, si podal ústavní stížnost, protože je přesvědčen, že bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu.
Občanský zákoník je nejdůležitějším kodexem občanského práva. Najdeme zde úpravu právních úkonů a smluv, právní subjektivity osob a jejich zastoupení, věcných práv (vlastnictví, spoluvlastnictví, společné jmění manželů), dědění, závazků (jejich vzniku, změny a zániku), a jednotlivých smluv (kupní, o dílo, nájemní apod.). Současný občanský zákoník je zákonem č. 40/1964 Sb., ovšem ve znění spousty pozdějších novel. Ministerstvo spravedlnosti nyní pracuje na rekodifikaci občanského práva, jejímž výsledkem by měl být zákoník zbrusu nový.
Synonyma:
civilní kodex
Použití:
Právní úpravu dědictví nalezneme v občanském zákoníku, manželství je ale upraveno zákonem o rodině.
Hlavní líčení je fáze trestního řízení, kdy je věc veřejně projednávána před soudem. Odpovídá výrazu jednání používanému v občanskoprávním řízení. Hlavní líčení začíná přečtením obžaloby. Poté soud provádí potřebné důkazy (např. vyslýchá svědky, čte listiny). Hlavní líčení je obvykle ukončeno vynesením rozsudku – buď rozsudku odsuzujícího (obžalovaný je vinen) nebo zprošťujícího (obžalovaný se zprošťuje obžaloby). Obžalovaný může být (a v některých případech musí) při hlavním líčení zastoupen obhájcem. Stranu obžaloby zastupuje státní zástupce. Pokud není možné ukončit hlavní líčení v jediný den, je možné je odročit.
Synonyma:
jednání
Použití:
Soud vyslechl během desetidenního hlavního líčení na třicet svědků. U krajského soudu dnes začne hlavní líčení s Josefem Novákem, kterého obžaloba viní z rozsáhlých podvodů.
V ČR máme čtyřstupňovou soustavu obecných soudů (okresní, krajské, vrchní a po jednom nejvyšším a nejvyšším správním) a jednoho soudu stojícího mimo soustavu – tím je Ústavní soud. Nejvyšší soudy a soud Ústavní sídlí v Brně, dva vrchní soudy v Praze a v Olomouci. Většinu věcí rozhodují okresní soudy. Krajské řeší v první instanci například ochranu osobnosti nebo nejzávažnější trestnou činnost a vykonávají také správní soudnictví. Krajské soudy jsou odvolacím orgánem pro soudy okresní, vrchní soudy potom poskytují stejnou službu soudům krajským. Nejvyšší soud řeší v prvé řadě dovolání coby mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím soudů II. stupně; ve zbytku potom specializovanou agendu (například určuje příslušnost soudu, pokud ji nelze určit s pomocí procesních předpisů). Nejvyšší správní soud řeší zejména kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví. Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a v jeho pravomoci je zejména posouzení, zda stěžovatel, který podal ústavní stížnost, byl nebo nebyl zkrácen na svých Ústavou zaručených právech. Není v žádném případě soudem, který by doplňoval soustavu obecných soudů a přezkoumával jejich rozhodnutí jako odvolací orgán. V pravomoci ÚS je dále zhodnocení, zda právní předpis neodporuje ústavnímu pořádku, a další řízení spojená s Ústavou zaručenou dělbou moci.
Řízení o ochraně osobnosti je velmi specifické. Je osobnosti založeno na tom, že každý má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy. Každá fyzická osoba se pak u soudu může domáhat toho, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásah do práva na ochranu osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. V případě, že by zadostiučinění (zejména omluva) nebyla dostatečná, může soud rozhodnout o náhradě nemajetkové újmy v penězích. Nemajetková újma se v právnickém jazyce liší od škody. Jde vlastně o jakési „duševní bolestné“ za to, že byla neoprávněným zásahem snížena důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti. Řízení o ochranu osobnosti je jedním z druhů občanskoprávního řízení.
Synonyma:
ochrana soukromí, ochrana důstojnosti
Použití:
Herečka se po zveřejnění soukromých fotografií domáhá ochrany osobnosti.
