Soudní řízení je proces, vedoucí k rozhodnutí soudu v konkrétní věci. V zásadě rozlišujeme řízení ve věcech občanskoprávních, řízení ve věcech trestních, a řízení ve správním soudnictví, každé z nich má jiný průběh a také jiný výsledek. Zvláštní druh řízení probíhá u nejvyšších soudů a u Ústavního soudu. V řízení soud činí řadu úkonů: například v občanskoprávním řízení soud přijme od žalobce žalobu, zašle ji žalovanému, počká na jeho vyjádření, nařídí ve věci jednání, vyhlásí rozsudek, který posléze doručí účastníkům řízení, vyčká, zda se účastníci odvolají a pokud ano, zašle spis odvolacímu soudu, atd. V trestním řízení nejprve probíhá vyšetřování, poté státní zástupce sepíše a podá soudu obžalobu, která je předmětem řízení před soudem v tzv. hlavním líčení.
Synonyma:
spor (pouze v občanskoprávních věcech sporných), proces
Použití:
Soudní řízení skončilo už po dvou měsících – žalobce vzal žalobu zpět. Během soudního řízení proběhlo celkem šest jednání, než byl vyhlášen rozsudek.
Toto slovo má dva významy: jednak jde o právní úkon, kterým státní zástupce písemně žádá soud o potrestání obviněného, jednak se jím může označovat právě státní zástupce coby strana trestního řízení. V materiálním významu jde o listinu obdobnou žalobě v občanskoprávním řízení. V obžalobě státní zástupce označuje obviněného, uvádí, čeho se měl dopustit a co je v tom spatřováno za trestný čin. Následuje stručné odůvodnění a zejména seznam důkazů, které státní zástupce navrhuje k provedení u soudu. Ve zjednodušeném (zkráceném) řízení obžalobu nahrazuje návrh na potrestání.
Synonyma:
v materiálním smyslu neexistují (obžaloba není žalobou!), ve smyslu osoby jde o státního zástupce
Použití:
U soudu již byla podána obžaloba na Jana Unterwassera, kterého státní zástupce viní z rozsáhlých podvodů. Obžaloba k výslechu svědka neměla žádné připomínky.
Účastník občanskoprávního řízení se může dát zastoupit advokátem, který se poté označuje jako právní zástupce. Právnímu zástupci se uděluje procesní plná moc, na základě které je oprávněn činit všechny právní úkony za účastníka. Pokud se účastník nechá zastoupit jinou fyzickou osobou, která však není advokátem, jde o tzv. obecného zmocněnce. Takový postup je přípustný, ale obecný zmocněnec nemůže zastupovat v různých věcech opětovně, jinak jej soud nemusí k řízení připustit.
Synonyma:
na místo právního zástupce lze použít širšího výrazu advokát
Použití:
Právní zástupce žalovaného všechna tvrzení protistrany odmítl.
Usnesení je jedním z typů soudních rozhodnutí. Obecně a velmi zjednodušeně lze říci, že soud rozhoduje rozsudkem o samé podstatě věci (žalovaný zaplatí nebo se žaloba zamítá, obžalovaný je vinen nebo obžaloby zproštěn), kdežto ve zbytku soud rozhoduje usneseními. Vždy je lépe si zjistit, jakou formou soud opravdu rozhodl, než termín rozsudek/usnesení použijeme. Opravný prostředek proti usnesení vydanému v občanskoprávní věci se nazývá odvoláním, v řízení trestním stížností.
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnějšího termínu rozhodnutí
Použití:
Proti usnesení, kterým soud zastavil řízení, se žalobce odvolal. Obviněný podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
Evropský soudní dvůr, sídlící v Lucemburku, je nejvyšším soudem Evropské unie. Rozhoduje v řadě sporů, které se týkají evropských právních dokumentů, například o žalobách na porušení povinnosti členského státu (například tím, že neprovedl směrnici EU), dále na nečinnost orgánů EU, na náhradu škody (způsobené orgány EU) a v neposlední řádě také o tzv. předběžných otázkách, které mohou pokládat národní soudy (řízení o předběžné otázce má za cíl sjednotit výklad a aplikaci práva EU). Zcela odlišnou institucí je Evropský soud pro lidská práva.
Synonyma:
soudní dvůr, evropský soud v Lucemburku
Použití:
Evropský soudní dvůr se opakovaně vyjádřil k otázce veřejných zakázek.
Odsouzený je ten, kdo byl v trestním řízení pravomocně shledán vinným (byl proti němu vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci).
Synonyma:
nejsou, obecnější výrazy jsou obžalovaný nebo obviněný
Použití:
Odsouzený požádal o podmínečné propuštění z výkonu trestu. Na odsouzeného, kterému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a který se osvědčil, se hledí, jako by nebyl odsouzen.
