Odvolání je řádným opravným prostředkem (na rozdíl od dovolání, které je tzv. mimořádným opravným prostředkem). Je možné jej podat takřka proti všem rozhodnutím soudu učiněným v první instanci, ať už v občanskoprávních, nebo v trestních věcech. Soudní přezkum rozhodnutí je totiž v ČR dvojinstanční, což znamená, že rozhodnutí okresního soudu je obvykle přezkoumatelné krajským soudem a rozhodnutí krajského soudu (ale jen to prvoinstanční, tedy například v trestním řízení o závažném trestném činu nebo v občanskoprávním řízení věci ochrany osobnosti) přezkoumává vrchní soud. Odvolací soud rozhoduje v občanskoprávních věcech tak, že rozhodnutí nižšího soudu potvrzuje, ruší nebo mění. V trestních věcech se pak nepotvrzuje, ale buď je v důsledku odvolání rozhodnutí nižšího soudu zrušeno nebo změněno, nebo se odvolání zamítne. V trestním řízení existuje ještě jako řádný opravný prostředek stížnost; tou se napadají usnesení (proti rozsudkům, jak výše uvedeno, se podává odvolání).
Synonyma:
nejsou, lze použít obecnější výraz opravný prostředek
Použití:
Obžalovaný se ihned po vynesení rozsudku odvolal. V občanskoprávních věcech se proti rozsudku lze odvolat do patnácti dnů od jeho doručení.
Řízení o ochraně osobnosti je velmi specifické. Je osobnosti založeno na tom, že každý má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy. Každá fyzická osoba se pak u soudu může domáhat toho, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásah do práva na ochranu osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. V případě, že by zadostiučinění (zejména omluva) nebyla dostatečná, může soud rozhodnout o náhradě nemajetkové újmy v penězích. Nemajetková újma se v právnickém jazyce liší od škody. Jde vlastně o jakési „duševní bolestné“ za to, že byla neoprávněným zásahem snížena důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti. Řízení o ochranu osobnosti je jedním z druhů občanskoprávního řízení.
Synonyma:
ochrana soukromí, ochrana důstojnosti
Použití:
Herečka se po zveřejnění soukromých fotografií domáhá ochrany osobnosti.
Stručný průvodce novináře soudní terminologií
Sestavil Mgr. Michal Strnad, tiskový mluvčí Krajského soudu v Hradci Králové
Úvodem
Jazyk právníků je povětšinou nesrozumitelný a uchu protivný. Libuje si v přehršli podstatných jmen a nezná synonyma. Používá dlouhá souvětí s vnořenými vedlejšími větami, ve kterých se laik posléze utopí. Takto je alespoň právničtina vnímána veřejností. Každý žurnalista potom bere za svoji svatou povinnost předat čtenáři příběhy ze soudní síně v co nejsrozumitelnější podobě, má to často za následek zmatení pojmů a následně i čtenáře samotného. Vina však rozhodně neleží jen na bedrech zástupců médií. Naopak, hledejme ji stejnou měrou také u soudů a jejich reprezentantů, kteří rezignují na srozumitelné vyjadřování a tu z exhibicionismu, tu z nedostatku komunikačních dovedností popírají, že i právnická čeština je jen češtinou, a tedy nám všem společným mateřským jazykem.
Platí, že každý má znát právo a že neznalost zákona neomlouvá. Něco člověk pochytí ve škole, něco z každodenní zkušenosti, velký vliv na utváření právního vědomí ale mají média. Ačkoliv mnozí argumentují tím, že není úkolem tisku a televize vychovávat či dokonce vzdělávat čtenáře a diváka, nemění to nic na skutečnosti, že média právní vědomí aktivně vytvářejí a stejně tak deformují v případě, že neopatrně manipulují s právní terminologií. Ta je, stejně jako u jiných oborů, poměrně striktní. Nemá-li dojít k matení veřejnosti, je třeba nazývat věci jejich pravými jmény. To platí ve všech oborech: srdce je prostě srdcem a stejně tak není třeba vymýšlet synonyma či novotvary pro podvěsek mozkový, strnada zahradního nebo planetu.
Tento stručný slovníček nemá jinou ambici, než přiblížit Vám, zástupcům médií, srozumitelnou formou právní terminologii a usnadnit tak nelehkou práci při komentování soudní činnosti. Pevně doufám, že Vám prokáže cennou službu, nejlépe za podpory tiskových mluvčích jednotlivých soudů, kteří Vám ochotně poskytnou všechny důležité informace ve stručné a srozumitelné podobě.
Tato drobná pomůcka rozhodně není dokonalá, proto rád uvítám Vaše připomínky a náměty na e-mailové adrese pravnictina at gmail.com
Obviněný je ten, proti komu bylo zahájeno trestní stíhání. Trestní stíhání se zahajuje usnesením o zahájení trestního stíhání a trvá až do právní moci rozsudku (eventuálně dřívějšího konečného rozhodnutí ve věci). Po podání obžaloby u soudu se obviněný nazývá obžalovaným a poté, co je pravomocně odsouzen, též odsouzeným.
Nechme stranou právní teorii a zjednodušme si to tak, že občanskoprávním řízením je takové soudní řízení, které není řízením trestním nebo řízením ve správním soudnictví. V občanskoprávním řízení se proto řeší rozvod manželů, žaloby o zaplacení, žaloby o určení (například vlastnictví), opatrovnické spory, obchodní věci a spousty dalších. Normou, která upravuje občanskoprávní řízení, je občanský soudní řád. Účastníky řízení jsou obvykle žalobce a žalovaný, a těmi může být kdokoliv, tedy osoby fyzické i právnické a dokonce i stát. Řízení se zahajuje (pokud ne z úřední povinnosti – i takové případy jsou) na návrh, kterému se říká žaloba. V ní žalobce popisuje, co se událo, čím byla porušena jeho práva nebo jaký mu vznikl nárok, a zejména co vlastně chce od soudu. Chtít může v zásadě tři věci: aby žalovaný něco plnil (například zaplatil dluh), aby bylo rozhodnuto o osobním stavu (tedy např. o rozvodu manželství) nebo aby soud určil, že tu právní vtah či právo je nebo není (nejčastěji to, že žalobce je vlastníkem nějaké věci). Řízení je (na rozdíl od trestního) plně v rukou účastníků, což kupříkladu znamená, že žalobu lze vzít zpět a soud pak musí řízení zastavit. To v trestním řízení nejde – je-li nahlášen trestný čin, je vyšetřování v rukou policie a státního zástupce a ohlašovatel v zásadě nemá možnosti, jak by vyšetřování ovlivnil, i kdyby se nakrásně rozhodl, že na potrestání pachatele už netrvá.
Synonyma:
civilní řízení, spor
Použití:
Soud dnes zahájil občanskoprávní řízení ve věci ochrany osobnosti. Ve složitějších občanskoprávních sporech je lépe nechat se zastoupit advokátem.
Náhradu nemajetkové újmy (zásadně v penězích) lze žádat v řízení o ochranu osobnosti, které projednávají na základě podané žaloby krajské soudy. Náhrada nemajetkové újmy není totéž, co náhrada škody. Jde o morální satisfakci vyplacenou v penězích v případě, že byla zásadním způsobem snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, a pokud nemateriální zadostiučinění (omluva) není postačující.
Po nepovedeném lékařském zákroku se žalobce musel vzdát své slibné dráhy hudebníka, soud mu proto přisoudil také náhradu nemajetkové újmy ve výši pět set tisíc korun.
