Jedná se o trest odnětí svobody, jehož výkon ale není okamžitě nařízen, ale je odložen na přiměřenou zkušební dobu. To znamená, že odsouzený v takovém případě nejde po vynesení rozsudku do vězení a dál pokračuje ve svém běžném životě.
Jedná se o jednu ze základních zásad trestního řízení. Podle ní se na každého, kdo dosud nebyl v konkrétní kauze pravomocně odsouzen za trestný čin, hledí jako na nevinného. To platí i v případě, že proti konkrétní osobě již bylo zahájeno trestní řízení a dokonce i v případě, že ve věci již byl vynesen odsuzující rozsudek, který ale ještě nenabyl právní moci, protože proti němu bylo podáno odvolání.
Jsou-li obviněný a poškozený v bližším příbuzenském poměru, lze trestní stíhání pro zákonem vymezené trestné činy zahájit nebo v něm pokračovat jen se souhlasem poškozeného. Pokud poškozený souhlas nedá nebo jej vezme zpět, je trestní stíhání pro daný trestný čin navždy vyloučeno, tzn. poškozený si to nemůže dodatečně rozmyslet a svůj souhlas poskytnout.
Čas od času se v médiích objevuje debata o tzv. poslanecké imunitě, o jejím rozsahu a její důvodnosti. Jak je to tedy s imunitou poslanců a dalších osob, to se můžete dozvědět v tomto článku.
Naprostá většina pachatelů, kteří jsou odsuzováni za trestnou činnost k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo jsou během trestního stíhání ve vazbě, nemá žádné trvalé zaměstnání. Čas od času se ale stane, že i člověk, který je zaměstnán, se dostane do vazby nebo je odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Co tedy je dál s jeho zaměstnáním?
Promlčením, tedy uplynutím promlčecí doby, zaniká trestnost činu . Délka promlčecí doby je závislá na výši trestní sazby konkrétního trestného činu a činí dvacet let, patnáct let, pět let nebo tři roky. Platí, že čím závažnější trestný čin, tím delší zkušební doba. Některé zvlášť závažné trestné činy se však nepromlčují nikdy.