Trestný není jen dokončený trestný čin, ale trestně odpovědný je i pachatel, který se o trestný čin pouze pokusil, avšak k dokončení činu nedošlo. Při pokusu o trestný čin se přitom ukládá trest v rámci stejné trestní sazby jako u dokonaného trestného činu. Jednání pachatele, který např. střílel po někom v úmyslu ho zabít, ale netrefil se, je z hlediska trestní odpovědnosti posuzováno stejně, jako kdyby se mu trefit podařilo.
Každé odsouzení je zapisováno do rejstříku trestů. Tato skutečnost odsouzenému pak do určité míry komplikuje život, pokud , např. při vstupu do zaměstnání, předkládá výpis z rejstříku trestů. Odsouzení, kteří již žijí řádným životem mají proto možnost požádat o zahlazení svých odsouzení, což v praxi znamená především skutečnost, že se na ně bude hledět jako by odsouzeni nebyli a zahlazené odsouzení se již nebude ve výpisu z rejstříku trestů uvádět.
K naplnění formálních znaků skutkové podstaty některých trestných činů je třeba způsobení těžké újmy na zdraví. Týká se to především násilných trestných činů nebo např. i dopravních nehod. Zákon těžkou újmu na zdraví vymezuje jako vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, spočívající v některé z následujících eventualit:
Každý, koho se týká trestní řízení v dané konkrétní věci má právo nahlížet do spisu, který je o této trestní věci veden. Konkrétně tedy má právo do spisu nahlížet …
Výjimečným trestem se rozumí trest odnětí svobody na dobu dvaceti až třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí. "Normální" trest odnětí svobody smí být uložen pouze nejvýše na dobu 20 let. Výjimečný trest lze uložit jen u těch trestných činů, kde to zákon výslovně dovoluje (jedná se samozřejmě o ty nejzávažnější trestné činy).