Základní zásadou, posuzovanou při určení, zda lze pachatele stíhat podle českého trestního zákona, je zásada teritoriality. Ta nám říká, že podle českého trestního zákona se stíhají všechny trestné činy spáchané na území České republiky, a to bez ohledu na to, zda je spáchal český státní příslušník nebo cizinec.
Občas se stává, že některá ze stran (nejčastěji obžalovaný), namítne, že soud je v dané trestní věci podjatý. V naprosté většině případů je ale tato námitka vedena nespokojeností obžalovaného s opatřeními, které proti němu ze strany soudu byly zákonným postupem použity, nebo lichou domněnkou, že se vznesením této námitky podaří odvrátit provedení hlavního líčení a vynesení rozsudku.
Orgány činné v trestním řízení jsou Policie České republiky, státní zastupitelství a soud. Každý z těchto orgánů má jasně vymezenou působnost v různých stádiích trestního řízení.
Nutná obrana je nejdiskutovanější z okolností vylučujících protiprávnost. Zjednodušeně řečeno, ten kdo se dopustí činu jinak trestného, není za takové jednání trestně odpovědný, pokud se ho dopustil v nutné obraně.
Jedná se o trest odnětí svobody, jehož výkon ale není okamžitě nařízen, ale je odložen na přiměřenou zkušební dobu. To znamená, že odsouzený v takovém případě nejde po vynesení rozsudku do vězení a dál pokračuje ve svém běžném životě.
Trest odnětí svobody se vykonává v příslušné věznici. Trestní zákon rozlišuje čtyři typy věznic:
O tom, do kterého typu věznice bude odsouzený zařazen rozhoduje soud již v odsuzujícím rozsudku.
© 2006-2026 www.trestni-rizeni.com Všechna práva vyhrazena. Získané informace lze použít jen s uvedením odkazu na www.trestni-rizeni.com
