Základní zásadou, posuzovanou při určení, zda lze pachatele stíhat podle českého trestního zákona, je zásada teritoriality. Ta nám říká, že podle českého trestního zákona se stíhají všechny trestné činy spáchané na území České republiky, a to bez ohledu na to, zda je spáchal český státní příslušník nebo cizinec.
Správně se jmenuje příkaz k zatčení. Soud jej vydává v těch případech, kdy se nedaří obviněného řádně předvolat ani předvést k výslechu, zkrátka když se obviněný skrývá nebo uprchl, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu. Příkaz k zatčení soud zašle Policii ČR a ta jej dá k dispozici všem policejním složkám po celé republice. Pokud se policistům podaří obviněného zatknout, dopraví jej k soudu a tam je rozhodnuto o vazbě. Pokud je podezření, že obviněný se skrývá v cizině, vydá soud mezinárodní zatýkací rozkaz, případně evropský zatýkací rozkaz, který platí pro země Evropské unie.
V případě některých trestných činů je pro určení přesného právního posouzení nutno posoudit výši způsobené škody (především u tzv. majetkových trestných činů, ale i v některých jiných případech). Výše škody v takových případech má význam pro zjištění, zda se vůbec jedná o trestný čin nebo přestupek, případně jak přísným trestem lze takový trestný čin postihnout.
Jedná se o trest odnětí svobody, jehož výkon ale není okamžitě nařízen, ale je odložen na přiměřenou zkušební dobu. To znamená, že odsouzený v takovém případě nejde po vynesení rozsudku do vězení a dál pokračuje ve svém běžném životě.
V tisku či na internetu se často dočteme, že soud uložil obžalovanému za trestný čin pokutu. Terminologický správně se jedná o peněžitý trest.
Podle právní úpravy platné do 31.12. 2009 bylo možno peněžitý trest uložit ve výměře 2.000,- Kč až 5.000.000,- Kč. nový trestní zákoník od 1. ledna 2010 upravuje ukládání peněžitého trestu jiným způsobem.