Kauce (z latinského cautio – záruka) je obecně vžitým pojmem. Trestní řád pojem kauce nepoužívá, hovoří o peněžité záruce. Ta se použije tehdy,pokud sice jsou dány důvody vazby obviněného, ale vzhledem k osobě obviněného lze dostatečně důvodně předpokládat, že vazba může být nahrazena právě složením přiměřené peněžní částky.
V některých případech trestní zákon spojuje naplnění skutkové podstaty trestného činu použitím zbraně pachatelem trestného činu. Ve většině případů pak použití zbraně má značný vliv na nárůst trestní sazby za daný trestný čin.
Základní zásadou, posuzovanou při určení, zda lze pachatele stíhat podle českého trestního zákona, je zásada teritoriality. Ta nám říká, že podle českého trestního zákona se stíhají všechny trestné činy spáchané na území České republiky, a to bez ohledu na to, zda je spáchal český státní příslušník nebo cizinec.
Občas se stává, že některá ze stran (nejčastěji obžalovaný), namítne, že soud je v dané trestní věci podjatý. V naprosté většině případů je ale tato námitka vedena nespokojeností obžalovaného s opatřeními, které proti němu ze strany soudu byly zákonným postupem použity, nebo lichou domněnkou, že se vznesením této námitky podaří odvrátit provedení hlavního líčení a vynesení rozsudku.
Orgány činné v trestním řízení jsou Policie České republiky, státní zastupitelství a soud. Každý z těchto orgánů má jasně vymezenou působnost v různých stádiích trestního řízení.
Nutná obrana je nejdiskutovanější z okolností vylučujících protiprávnost. Zjednodušeně řečeno, ten kdo se dopustí činu jinak trestného, není za takové jednání trestně odpovědný, pokud se ho dopustil v nutné obraně.