Obžaloba je rozhodnutí státního zástupce, kterým staví obviněného před soud. Znamená to, že státní zástupce po shromažďování důkazů policií v tzv. přípravném řízení dospěl k závěru, že je dáno důvodné podezření, že obviněný se opravdu dopustil trestné činnosti a proto na něho podává obžalobu.
Poměrně často se stává, že obžalovaný je rozsudkem uznán vinným spácháním více trestných činů. Více trestných činů se pachatel může dopustit jedním jednáním (např. řídí auto v době zákazu činnosti a navíc opilý – trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a ohrožení pod vlivem návykové látky) – tzv. jednočinný souběh, nebo více jednáními (např. při uzavírání smlouvy o úvěru předloží falešné potvrzení o zaměstnání a poté ukradne sousedovi auto – trestné činy úvěrového podvodu a krádeže) – tzv. vícečinný souběh. Pokud mezi jednotlivými trestnými činy není odsouzení obžalovaného za jiný trestný čin, lze mu uložit pouze jeden trest.
Kauce (z latinského cautio – záruka) je obecně vžitým pojmem. Trestní řád pojem kauce nepoužívá, hovoří o peněžité záruce. Ta se použije tehdy,pokud sice jsou dány důvody vazby obviněného, ale vzhledem k osobě obviněného lze dostatečně důvodně předpokládat, že vazba může být nahrazena právě složením přiměřené peněžní částky.
Každý, kdo vykonává trest odnětí svobody, může být za splnění zákonných podmínek po vykonání určité části uloženého trestu podmíněně propuštěn. Žádost může podat sám odsouzený, státní zástupce nebo ředitel věznice, případně soud může rozhodnout i bez návrhu. Návrh může podat též zájmové sdružení občanů, pokud zároveň nabídne záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Soud rozhoduje ve veřejném zasedání.
Recidiva v obecném slova smyslu znamená opakování určitého jevu či určitého chování. V oblasti trestního práva se recidivou rozumí opakované páchání trestné činnosti přes předchozí odsouzení. Recidivistou je tedy pachatel, který se znovu dopustí trestného činu, ačkoliv již v minulosti byl pro trestný čin odsouzen.
Jedná se o jednu ze základních zásad trestního řízení. Podle ní se na každého, kdo dosud nebyl v konkrétní kauze pravomocně odsouzen za trestný čin, hledí jako na nevinného. To platí i v případě, že proti konkrétní osobě již bylo zahájeno trestní řízení a dokonce i v případě, že ve věci již byl vynesen odsuzující rozsudek, který ale ještě nenabyl právní moci, protože proti němu bylo podáno odvolání.