Od 1. ledna 2010 vstoupil v účinnost úplně nový trestní zákoník (zákon číslo 40/2009 Sb.). Na tuto skutečnost samozřejmě musejí reagovat i naše stránky, a proto postupně přineseme přehled těch nejzásadnějších změn. V tomto článku se zaměříme na problematiku trestů.
Nový trestní zákoník zná všechny tresty tak, jak jsou obsaženy v dosavadním trestním zákoně z roku 1961, který platil do konce roku 2009, a přidává k nim dva tresty nové. Konkrétně se jedná o trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.
Správně se jmenuje příkaz k zatčení. Soud jej vydává v těch případech, kdy se nedaří obviněného řádně předvolat ani předvést k výslechu, zkrátka když se obviněný skrývá nebo uprchl, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu. Příkaz k zatčení soud zašle Policii ČR a ta jej dá k dispozici všem policejním složkám po celé republice. Pokud se policistům podaří obviněného zatknout, dopraví jej k soudu a tam je rozhodnuto o vazbě. Pokud je podezření, že obviněný se skrývá v cizině, vydá soud mezinárodní zatýkací rozkaz, případně evropský zatýkací rozkaz, který platí pro země Evropské unie.
Promlčením, tedy uplynutím promlčecí doby, zaniká trestnost činu . Délka promlčecí doby je závislá na výši trestní sazby konkrétního trestného činu a činí dvacet let, patnáct let, pět let nebo tři roky. Platí, že čím závažnější trestný čin, tím delší zkušební doba. Některé zvlášť závažné trestné činy se však nepromlčují nikdy.
Může se to stát i vám. Budete ve špatnou dobu na špatném místě a stanete se svědkem trestného činu. Pravděpodobně vás čeká nejméně jeden výslech na policii a další výslech u soudu. Hodně lidí v této situaci začíná zvažovat, zda se jim pachatel nebude chtít mstít a dostávají strach.
Křivé svědectví (správně křivá výpověď) je trestný čin. V zásadě platí, že každý je povinen dostavit se k soudu, příp. k jinému orgánu činnému v trestním řízení a podat svědectví. Výpověď může svědek odmítnout jen ze zákonem stanovených důvodů, zejména je-li v blízkém příbuzenském poměru k obviněnému nebo pokud by si pravdivou výpovědí přivodil nebezpečí trestního stíhání sám sobě nebo jemu blízké osobě a nebo v případě, že by porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
Od 1. ledna 2009 došlo k rozšíření výčtu ochranných opatření, která může soud uložit. Nejčastěji ukládaným ochranným opatřením je ochranné léčení, které může být vykonáváno ambulantně (odsouzený sám dochází v pravidelných intervalech za odborným lékařem) nebo ústavně (odsouzený je umístěn o příslušného ústavu – nejčastěji do psychiatrické léčebny). Problém je v tom, že ústavní ochranná léčba je vykonávána v podstatě v běžných zdravotnických zařízeních, z nichž odsouzený může poměrně snadno uprchnout.
