Trestní právo je jedním z oborů veřejného práva, tj. neupravuje vztahy mezi fyzickými (případně právnickými) osobami, ale upravuje mocenské zásahy státu do práv a povinností fyzických a právnických osob v případě že se stal trestný čin, resp. Je-li dáno důvodné podezření, že se stal trestný čin.
Trestní zákon zná několik skutkových podstat trestných činů, které buď směřují proti veřejnému činiteli nebo které naopak mohou spáchat veřejní činitelé.
Křivé svědectví (správně křivá výpověď) je trestný čin. V zásadě platí, že každý je povinen dostavit se k soudu, příp. k jinému orgánu činnému v trestním řízení a podat svědectví. Výpověď může svědek odmítnout jen ze zákonem stanovených důvodů, zejména je-li v blízkém příbuzenském poměru k obviněnému nebo pokud by si pravdivou výpovědí přivodil nebezpečí trestního stíhání sám sobě nebo jemu blízké osobě a nebo v případě, že by porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
Rozhodnutí, které může soud vydat bez projednání obžaloby v hlavním líčení, tedy tzv. "od stolu", jestliže důkazy, shromážděné v přípravném řízení policií a státním zástupcem umožňují bez pochyb rozhodnout o vině obviněného a o trestu.
Každé odsouzení je zapisováno do rejstříku trestů. Tato skutečnost odsouzenému pak do určité míry komplikuje život, pokud , např. při vstupu do zaměstnání, předkládá výpis z rejstříku trestů. Odsouzení, kteří již žijí řádným životem mají proto možnost požádat o zahlazení svých odsouzení, což v praxi znamená především skutečnost, že se na ně bude hledět jako by odsouzeni nebyli a zahlazené odsouzení se již nebude ve výpisu z rejstříku trestů uvádět.
K naplnění formálních znaků skutkové podstaty některých trestných činů je třeba způsobení těžké újmy na zdraví. Týká se to především násilných trestných činů nebo např. i dopravních nehod. Zákon těžkou újmu na zdraví vymezuje jako vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, spočívající v některé z následujících eventualit: