Rozhodování soudu v přípravném řízení trestním

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

7.5. Vedení spisů a nahlížení do nich

Vedení soudních spisů o rozhodnutích a úkonech soudu v přípravném řízení upravuje § 183 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.

Spisy o řízení, jež u okresních soudů probíhají o návrzích a jiných podnětech v přípravném řízení jsou vedeny samostatně a v kancelářské rejstříku jsou označeny jako spisy Nt. Pouze soud, jehož soudce prováděl výslech obviněného, který byl zatčen na základě příkazu k zatčení, vydaného jiným soudem, vede spis o takovém výslechu a úkonech s tím spojených v rejstříku dožádání, tj. v rejstříku Td.

O každém návrhu nebo žádosti státního zástupce či policejního orgánu je veden samostatný spis, a to i v případech, kdy se věc týká více obviněných nebo podezřelých. Je-li v tomtéž trestním řízení postupně podáno více návrhů nebo podnětů, vede se o každém z nich samostatný spis, který je opatřen svou vlastní spisovou značkou. Později založené spisy se však v takovém případě přikládají k prvnímu spisu v dané trestní věci, který tak slouží jako spis sběrný, což soudci umožňuje mít přehled o tom, jaké úkony již ve věci byly provedeny. Ve většině případů je v době rozhodování soudu v soudním spisu přiložen i vyšetřovací spis (nebo jeho kopie), vedený policejním radou, který slouží jako podklad pro rozhodnutí soudu. Tento spis se však nestává trvalou součástí spisu soudního a po soudním rozhodnutí se policejnímu radovi vrací.

S problematikou vedení spisů souvisí i právo osob zúčastněných na řízení do těchto spisů nahlížet. Podle § 65 odst. 1 trestního řádu má obviněný, jeho obhájce a další zákonem určené osoby, právo nahlížet do trestního spisu. Využití tohoto práva obviněným nebo obhájcem by však mohlo vést ke zmaření účelu přípravného řízení, neboť po seznámení se spisem by obviněný mohl zjištěným skutečnostem přizpůsobit svůj další postup a ztížit tak obstarání pravdivých důkazů policejními orgány. Proto je přípravné řízení ve své podstatě obsahově tajné, resp. neveřejné a trestní řád z tohoto důvodu také v § 65 odst. 2 umožňuje nahlédnutí do spisu v přípravném řízení ze závažných důvodů odepřít.

Pokud jde o soudní spisy jako takové, zakládané v přípravném řízení, zde zřejmě nehrozí, že nahlédnutím do jejich obsahu by mohlo dojít k narušení účelu vyšetřování. Přílohou těchto spisů však bývají i spisy vyšetřovací, tj. spisy, v nichž policejní rada shromažďuje informace, využitelné později jako podklad pro provádění dokazování. Je proto otázkou, zda i tento spis má být na žádost poskytnut k nahlédnutí obviněnému nebo jeho obhájci.

Touto problematikou se zabýval i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, a to zejména v souvislosti s rozhodováním o vazbě. V poslední době je nejznámější případ Lietzow proti Německu[27]. V tomto rozsudku Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že soudní orgán rozhodující vazbě musí i v přípravném řízení poskytovat záruky  soudního postupu.  Řízení musí  být kontradiktorní  a vždy musí  zajišťovat rovnost  zbraní mezi  stranami, státním zástupcem a zadržovanou  osobou.  Rovnost  zbraní  není  zajištěna, pokud je obhájci odepřen  přístup k těm  dokumentům ve vyšetřovacím  spisu, které  jsou podstatné  k tomu,  aby bylo  možno účinně  zpochybnit zákonnost klientovy  vazby.

     Tyto  požadavky  jsou  odvozeny  od  práva  na kontradiktorní proces, jak je stanoveno čl. 6  Úmluvy  o  ochraně lidských práv a základních svobod ze 4.11. 1950, což v případě trestní věci znamená,  že jak  obžaloba, tak  obhajoba, musí  dostat možnost se seznámit se  všemi podáními a  důkazy předloženými druhou  stranou a vyjádřit se k  nim. Podle judikatury Soudu plyne  ze znění čl. 6 Úmluvy, že  toto ustanovení  má určité  použití i pro přípravné řízení. I když  vnitrostátní  právo  může  tento  požadavek splnit různými způsoby,  zvolená metoda,  ať je  jakákoli, by  měla zajistit,  že druhá strana bude vědět, že do  spisu byla zařazena určitá podání, a bude mít  skutečnou možnost  se k  nim vyjádřit. To  vyžaduje,  aby obviněnému   byla  dána   dostatečná  příležitost   seznámit  se s výpověďmi a  dalšími důkazy. Evropský soud pro lidská práva uznal potřebu vést trestní vyšetřování účinně, což může implikovat,  že část  informací  při  nich shromážděných  musí být držena v tajnosti, aby se podezřelým zabránilo ve falšování důkazů a podkopávání  chodu  spravedlnosti.  Avšak  tento  legitimní  cíl nemůže  být sledován  za cenu  podstatných omezení  práv obhajoby. Informace, která  je důležitá pro  posouzení zákonnosti vazby,  by proto měla být vhodným způsobem zpřístupněna obhájci podezřelého.

Z výše uvedeného judikátu Evropského soudu pro lidská práva tedy jednoznačně vyplývá, že při rozhodování o vazbě má obviněný právo seznámit se se skutečnostmi, obsaženými ve vyšetřovacím spise. Neznamená to však, že obviněnému by mělo být při rozhodování o vazbě umožněno prostudovat si celý do té doby sestavený spis. Obviněnému musejí být poskytnuty k přečtení jen ty listiny, které budou použity jako podklad pro rozhodnutí o vazbě, čímž bude dostatečně naplněno právo obviněného na obhajobu a kontradiktornost řízení v dané fázi trestního procesu, a seznamování s dalšími listinami je nadbytečné a   z hlediska další taktiky přípravného řízení kontraproduktivní.[28]

Další otázkou pak je, kdo je oprávněn rozhodnout o tom, že obviněný může do příslušných částí vyšetřovacího spisu nahlédnout. Podle § 65 odst. 2 trestního řádu a contrario tato pravomoc v přípravném řízení přísluší pouze státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Po podání návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby se však vyšetřovací spis stává, byť jen dočasně, součástí spisu soudního, čímž pravomoc rozhodnout o nahlédnutí do spisu přechází na soudce. Domnívám se proto, že v této fázi přípravného řízení o nahlédnutí do spisu může rozhodovat soudce, kterému byl podle rozvrhu práce návrh státního zástupce přidělen. Takový postup přitom bude dostatečně působit i na státního zástupce (který je oproti obviněnému ve výhodě), aby vyvinul větší úsilí k obstarání důkazů, jež by dostatečně podpořily jeho návrh na vazbu, které by ale zároveň neohrozily další možnost řádného objasnění skutečností podstatných pro trestní řízení.

Dr. Ježek[29] v této souvislosti správně připomíná, že i v případech, kdy do přípravného řízení vstupuje soud, se stále jedná o přípravné řízení, takže formálně vzato by o nahlížení do spisu měl rozhodovat policejní orgán nebo státní zástupce. Je však třeba poukázat na to, že rozhodování soudu v přípravném řízení má do tohoto stádia trestního procesu vnést prvky kontradiktornosti a státní zástupce či policejní orgán se v okamžiku, kdy předloží věc k příslušnému rozhodnutí soudu, stávají stranou řízení, jejichž protistranou je obviněný. V takovém případě ale samozřejmě z hlediska základních ústavních principů při nutnosti zachování rovnosti zbraní není možné, aby jedna ze stran procesu měla výhodnější postavení v tom, že bude rozhodovat o tom, které informace budou poskytnuty straně druhé. Je proto podle mého názoru i z tohoto pohledu naprosto nezbytné, aby rozhodování o nahlížení do spisu v přípravném řízení v okamžiku, kdy je věc předložena soudci k rozhodnutí, rozhodoval právě tento soudce. Ten pak v podstatě ani nemá právo nahlédnutí do spisu obviněnému odmítnout (toto právo v přípravném řízení přísluší jen státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu). To však podle mého názoru nemůže znamenat, že by soudce byl povinen dát obviněnému k dispozici celý spis. Jak bylo již řečeno výše podle judikatury Evropského soudního dvoru pro lidská práva je z hlediska zachování principu rovnosti zbraní postačující, pokud obviněnému, resp. jeho obhájci jsou dány k nahlédnutí ty části spisu, na jejichž základě může být postaveno následné rozhodnutí soudu, zejména rozhodnutí o dalším trvání vazby.

 

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---