Rozhodování soudu v přípravném řízení trestním

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

7.2. Lhůty pro rozhodování soudu

Soudce pro rozhodování v přípravném řízení má zpravidla jen velice omezený časový prostor. Zákon lhůty pro rozhodování stanovuje pouze v případech, kdy je rozhodováno o zadrženém obviněném (24 hodin od předání soudci), rozhodování o zatčeném obviněném (24 hodin od zatčení) a rozhodování o obviněném, zatčeném na základě zatýkacího rozkazu (24 hodin od předání obviněného soudci). Všechny tyto lhůty jsou propadné, to znamená, že pokud soudce nerozhodne o vzetí obviněného do vazby nebo o jeho propuštění, musí být obviněný po uplynutí této lhůty bez dalšího propuštěn na svobodu. Dále zákon stanovuje soudu pětidenní lhůtu pro rozhodnutí o stížnosti proti usnesení státního zástupce podle § 146a trestního řádu  a pro rozhodnutí o žádosti obviněného o propuštění z vazby. Lhůta pro rozhodnutí soudu se přitom počítá až od okamžiku, kdy stížnost nebo žádost byla postoupena státním zástupcem soudu. V daném případě se sice jedná pouze o lhůtu pořádkovou, přesto by její výraznější překročení mohlo být posuzováno jako narušení práva obviněného na řádné řízení bez průtahů (tzv. právo na rychlý proces).

V ostatních případech trestní řád soudci konkrétní lhůty pro rozhodování nestanovuje, zpravidla je však soudce povinen rozhodovat bez zbytečného odkladu, což v praxi nezřídka znamená okamžitě po obdržení návrhu státního zástupce. V některých případech, je totiž třeba rozhodnout ve lhůtě řádově desítek minut, aby nedošlo k prodlení, které by mohlo znamenat zmaření účelu zamýšleného úkonu, jako je např. domovní prohlídka nebo odposlech telekomunikačního provozu. Často se proto stává i např. to, že státní zástupce nebo policista, který návrh soudci doručil, čeká v budově soudu na rozhodnutí soudce, aby jej okamžitě mohl aplikovat.

Časové omezení pro rozhodnutí soudce je jedním z největších zátěžových činitelů při rozhodování soudce o tom, jakým způsobem o návrhu státního zástupce nebo policejního orgánu rozhodne. Soudce totiž v krátké době musí nejen prostudovat příslušný spis, ale musí též zajistit splnění všech formálně procesních náležitostí. To se týká zejména rozhodování o vzetí obviněného do vazby, kdy je třeba zajistit předvedení obviněného k soudu (pokud není jeho výslech prováděn v prostorech policie), a případně zajistit též vyrozumění obhájce nebo zákonného zástupce o výslechu obviněného,  a jde-li o zadrženého či zatčeného cizince, též přítomnost tlumočníka u výslechu (což zejména v mimopracovní době bývá značný problém). Situaci pak často soudci komplikuje i to, že v konkrétním časovém období je podáno více různých návrhů, o nichž musí v krátké lhůtě rozhodnout.

 

7.3. Doručování

Pro doručování soudních rozhodnutí v přípravném řízení platí dvojí režim, přičemž opět záleží na tom, zda se jedná o doručení usnesení či o doručení rozhodnutí svého druhu.

Pro doručování usnesení platí obecná úprava stanovená v § 137 a § 62 až 64a trestního řádu. Usnesení soudu (resp. soudce) se oznamuje všem osobám, jichž se přímo dotýká, státnímu zástupci a osobě, která k vydání usnesení dala podnět. Oznámení usnesení se děje buď vyhlášením přítomným osobám a nebo doručením opisu usnesení. Oznámení usnesení vyhlášením v přípravném řízení probíhá prakticky pouze při rozhodování o vzetí obviněného do vazby. I v těchto případech však naprostá většina soudců písemné vyhotovení usnesení obviněnému a státnímu zástupci doručuje, ačkoliv byli při jeho vyhlášení přítomni.

 Dalšími subjekty, jichž se rozhodnutí týká a jimž tedy musí být usnesení oznámeno, mohou v jednotlivých případech být osoby, které za obviněného, jenž je ve vazbě nabídly záruku nebo peněžitou záruku, poškozený nebo zmocněnec poškozeného. V případě obviněného, který nemá plnou způsobilost k právním úkonům se pak usnesení samozřejmě oznamuje jeho zákonnému zástupci a jde-li o mladistvého, tak též orgánu péče o mládež. Je-li obviněný ve vazbě, je třeba o některých rozhodnutích vyrozumět též příslušnou vazební věznici. V tomto případě se sice hovoří o „vyrozumění“ (viz § 70a trestního řádu), toto se však v praxi děje prostým zasláním stejnopisu konkrétního usnesení. V případech, kdy proti usnesení je přípustná stížnost (tj. téměř ve všech případech), se unesení doručuje do vlastních rukou (§ 64 odst. 1 trestního řádu).

Oznámení usnesení zásadně zajišťuje soud, který usnesení vydal. Výjimkou z této zásady je usnesení vydané podle § 44 odst. 2 trestního řádu, jímž bylo rozhodnuto o tom, že poškození mohou svá práva v trestním řízení uplatňovat jen prostřednictvím omezeného počtu zvolených zmocněnců. Soudce takové usnesení v přípravném řízení doručí jen státnímu zástupci a ten pak zajisti oznámení tohoto usnesení poškozeným, kteří uplatnili nárok na náhradu škody.

Doručování rozhodnutí sui generis již nelze popsat tak obecně, jak to bylo možné pro doručování usnesení. Trestní řád ve většině případů ani způsob doručování nestanoví a je proto třeba postupovat způsobem odpovídajícím obsahu a účelu každého rozhodnutí, když v některých případech lze použít úpravu obsaženou v jednacím řádu pro okresní a krajské soudy a v  řádu kancelářském. Ve většině případů ale platí, že soudce svá rozhodnutí doručuje subjektu, který k vydání rozhodnutí dal podnět, tj. buď státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. V konkrétních případech se doručování rozhodnutí sui generis děje následovně:

–         souhlas s vyžádáním informací o utajovaných skutečnostech lze vyhotovit buď  na samostatnou listinu nebo přímo na žádost státního zástupce nebo policejního orgánu. Tento souhlas soudce doručí žadateli, který jej pak spolu se žádostí o utajované informace předá přímo osobě, od níž jsou utajované informace vyžadovány

–         ustanovení obhájce soudce zpravidla vyhotovuje na předtištěný formulář na žádost policejního orgánu. Soudce pak tento formulář doručí obviněnému, obhájci, státnímu zástupci a zpravidla též příslušnému policejnímu orgánu, který o ustanovení obhájce požádal. Nezřídka se však stává, že je třeba ustanovit obhájce ve velmi krátké lhůtě. Trestní řád nestanoví pro ustanovení obhájce žádnou konkrétní formu, a proto v takovém případě stačí pokud soudce obhájce ustanoví ústně a toto své rozhodnutí např. telefonicky sdělí obhájci a policejnímu orgánu, který o tom vyrozumí obviněného. Soud teprve dodatečně doručí ustanovení obhájce uvedeným osobám i v písemné podobě

–         zrušení ustanovení obhájce a zproštění obhájce povinnosti obhajovat se činí zpravidla prostým přípisem, doručeným obhájci, obviněnému a policejnímu orgánu, a je-li obviněný ve vazbě, tak též vazební věznici

–         opatření, jímž soudce provedl výběr zvolených zmocněnců podle § 44 odst. 2 trestního řádu doručí soudce jen státnímu zástupci a všem zvoleným zmocněncům. Poškozeným se toto opatření nedoručuje, je na zmocněncích, aby tak učinili sami

–         příkaz k zatčení se doručuje státnímu zástupci, který jeho vydání navrhl, a okresnímu ředitelství policie, v jehož obvodu měl obviněný naposledy bydliště. Policejní orgány pak vlastní cestou zajistí rozšíření zatykače ke všem příslušným policejním složkám v celé České republice

–         u příkazu k domovní prohlídce je doručování upraveno trestním řádem (§ 83 odst. 1), avšak pouze sporadicky. Trestní řád v daném případě hovoří pouze o tom, že příkaz se doručí osobě, u níž se prohlídka koná, až při prohlídce nebo nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která doručení při prohlídce bránila. V praxi to probíhá tak, že soudce předá potřebný počet vyhotovení státnímu zástupci, který vydání příkazu navrhl, a ten pak zajistí doručení příkazu dotčené osobě prostřednictvím policejního orgánu, který bude prohlídku vykonávat. Obdobně se postupuje i při doručování příkazu k provedení důkazu v bytě či obydlí.

–         souhlas k otevření zásilky a souhlas k nařízení záměny zásilky se doručuje jen státnímu zástupci, který to navrhl, a to v takovém počtu stejnopisů, aby jeden mohl doručit i subjektu, jemuž byla zásilka k doručení svěřena.

–         nařízení odposlechu telekomunikačního provozu se opět doručuje navrhujícímu státnímu zástupci, který zajistí jeho doručení příslušnému telekomunikačnímu operátorovi

–         příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu rovněž soudce doručuje v potřebném počtu vyhotovení navrhovateli, kterým může být státní zástupce nebo policejní orgán. Ti pak zajistí doručení příkazů tomu subjektu, jemuž je ukládána příkazem povinnost sdělit potřebné údaje

–         povolení k použití operativně pátracích prostředků se doručuje jen žadateli, kterým může policejní orgán nebo státní zástupce

–         zatýkací rozkaz doručuje soud jednak státnímu zástupci a jednak ministerstvu spravedlnosti.

 

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---