Zákon o obětech trestných činů a novela trestního řádu číslo 45/2013 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17


K § 23 až 37

Z důvodu komplexnosti zákona se přebírá dosavadní úprava peněžité pomoci obětem trestné činnosti obsažená v zákoně č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů. Oproti dosavadní úpravě dochází k několika změnám. Nepodstatné jsou změny v systematice ustanovení.

Rozšířen byl okruh osob, které mají právo na peněžitou pomoc i o občany České republiky, kteří v České republice sice nepobývají, ale stali se zde obětí trestného činu.

V § 23 byla zpřesněna terminologie, aby vyhovovala zákonu č. 325/1999 Sb., o azylu, po změně provedené zákonem č. 165/2006 Sb. Za trestný čin je považován také čin jinak trestný, tj. čin, který vykazuje všechny typové znaky trestného činu, ale přesto se nejedná o trestný čin z důvodu absence některého obecného znaku trestného činu, např. pro nepříčetnost pachatele nebo z důvodu nedostatku věku či patřičného stupně rozumové a mravní vyspělosti u mladistvého (srov. § 2 odst. 1).

Zásadní změnou je rozšíření okruhu oprávněných uživatelů (§ 24). Právo na peněžitou pomoc má i oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, které vznikla nemajetková újma. Ustanovení reaguje na změnu v trestním řádu, která rozšířila právo poškozeného uplatnit nárok na náhrady nemajetkové újmy v penězích. Účelem peněžité pomoci v tomto případě je úhrada nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie a jiné odborné pomoci (§ 25 odst. 1). Pokud by došlo zcela k nahrazení újmy (škody) jiným subjektem (např. pojišťovna v rámci pojištění), popř. jinou formou, peněžitá pomoc se neposkytne. Pokud došlo k částečnému nahrazení újmy (škody), peněžitá pomoc se poskytne maximálně do výše nenahrazené části.

Na základě připomínek bylo upraveno ustanovení § 26 v tom směru, že na peněžitou pomoc bude mít oběť právo i v případě, že věc byla odložena, neboť se nepodařilo pachatele zjistit nebo jej nelze trestně stíhat pro nepříčetnost, nedostatek věku nebo nedostatek souhlasu příslušného orgánu s trestním stíháním či z důvodu udělení milosti nebo jde-li o pachatele, který je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení nebo protože pachatel zemřel. Pokud byla věc odložena z důvodu neúčelnosti trestního stíhání, pak by bylo nespravedlivé, aby oběť neobdržela peněžitou pomoc jen z tohoto důvodu. Stejně tak je stanoveno právo na peněžitou pomoc, jestliže bylo po zahájení trestního stíhání trestní stíhání zastaveno z obdobných důvodů. U všech vyjmenovaných rozhodnutí může ministerstvo odmítnout poskytnout pomoc, jestliže by byly důvodné pochybnosti, že se skutek stal. Nárok na peněžitou pomoc není vázán na skutečnost, zdali oběť uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Peněžitá pomoc, která slouží především k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem (srov. § 25), musí být rychlá. Nelze proto v některých případech čekat na zahájení trestního řízení vůči konkrétní osobě, vůči níž by oběť uplatňovala nárok. Peněžitá pomoc by byla závislá i na tom, zdali se podaří pachatele zjistit, což jde proti účelu tohoto institutu.

Do § 27 odst. 1 písm. c) bylo převzato pravidlo, že peněžitou pomoc stát neposkytne, pokud osoba bez zbytečného odkladu bez vážného důvodu nepodala trestní oznámení. Toto omezující ustanovení bylo zmírněno podmínkou, že se tak nestalo z vážného důvodu. Vážným důvodem pro odklad podání trestního oznámení může být např. strach z pachatele.

Další změna se týká výše peněžité pomoci (§ 28). Statistiky odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti ukazují, že peněžitá pomoc je využívána zřídka, důvodem může být nízká informovanost nebo i administrativní zátěž oběti. Zákonem dochází ke zvýšení paušálních částek, což je pro oběť méně zatěžující než prokazování nákladů. Sníží se tím i zátěž administrativní při přezkoumání dokladů. Paušální částka byla obětem, kterým vznikla v důsledku trestného činu škoda na zdraví, zvýšena z 25.000 Kč na 50.000 Kč a celková částka z 150.000 Kč na 200.000 Kč. Obdobně byla upravena částka pro pozůstalé, přičemž byl zachován maximální limit, který umožňuje občanský zákoník.

Pokud jde o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, hradí se pouze prokazatelné náklady, maximálně do výše 50.000 Kč, jestliže má oběť zároveň právo i na peněžitou pomoc v důsledku škody na zdraví, poskytne se jí jen peněžitá částka pro oběti, kterým vznikla škoda na zdraví. Původně zvažovaná varianta paušální částky bez prokazování účelu jejího užití byla zamítnuta s odkazem na to, že finanční částka má sloužit jako peněžitá pomoc pro překlenutí zhoršené sociální situace, nikoliv jako odškodnění za trestný čin.

Z údajů vedených Ministerstvem spravedlnosti vyplývá, že zhruba 10 až 15 % žadatelů podává žádost o poskytnutí peněžité pomoci po lhůtě. Proto návrh prodlužuje subjektivní lhůtu pro uplatnění nároku na 2 roky. Zároveň byla doplněna objektivní lhůta pro podání žádosti na 5 let. Účelem poskytnutí peněžité pomoci je překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem, proto nelze předpokládat, že by se oběť po 5 letech od spáchání trestného činu mohla dostat do zhoršené sociální situace v důsledku trestného činu.

Podstatnou změnou je nahrazení principu, podle kterého má oběť, které byla poskytnuta pomoc, povinnost do pěti let ode dne, kdy jí byla poskytnuta pomoc, odvést na účet Ministerstva spravedlnosti částky, které obdržela jako náhradu škody až do výše poskytnuté pomoci. Ustanovení bylo v praxi neživotné. Proto nově (§ 33) bude poskytnutím pomoci oběti přecházet nárok na náhradu škody na stát, a to v rozsahu poskytnuté pomoci. Stát může částku následně vymáhat po pachateli.

Zachována zůstala i subsidiarita občanského zákoníku, který lze, jakožto hmotněprávní předpis, použít např. pro případy předvídané v § 29 a 33 navrhovaného zákona. Na rozdíl od předchozí úpravy bylo řízení o poskytnutí právní pomoci výslovně podřazeno pod režim správního řádu s tím, že byly stanoveny nezbytné odchylky.

V § 35 odst. 2 písm. a) se zakotvuje možnost provést výslech žadatele o poskytnutí peněžité pomoci (či jiné v žádosti uvedené osoby a znalce) v přeshraničních případech i prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu. Nejedná se o výslech v rámci trestního řízení, ale v rámci správního řízení. Proto se nepoužijí ustanovení trestního řádu o výslechu prostřednictvím videotelefonu.



Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.
Sdílet na Facebooku  Sdílet na Facebooku
pridej.cz

Máte trestněprávní problém a naše články vám na něj nedaly odpověď? Zkuste se podívat i na naše fórum otázek a odpovědí. Na otázky laiků odpovídají odborníci srozumitelným způsobem. Fórum již obsahuje několik  tisíc příspěvků, které ale jsou tematicky rozděleny do skupin, takže si snadno můžete nalézt tu svou. A pokud mezi již napsanými příspěvky nenajdete odpověď na své otázky, napište je a my vám odpovíme. Na fórum pokračujte kliknutím sem.


Náhodné příspěvky: