Vydírání
§ 175
Vydírání
Stručný průvodce novináře soudní terminologií
Stručný průvodce novináře soudní terminologií
Sestavil Mgr. Michal Strnad, tiskový mluvčí Krajského soudu v Hradci Králové
Úvodem
Jazyk právníků je povětšinou nesrozumitelný a uchu protivný. Libuje si v přehršli podstatných jmen a nezná synonyma. Používá dlouhá souvětí s vnořenými vedlejšími větami, ve kterých se laik posléze utopí. Takto je alespoň právničtina vnímána veřejností. Každý žurnalista potom bere za svoji svatou povinnost předat čtenáři příběhy ze soudní síně v co nejsrozumitelnější podobě, má to často za následek zmatení pojmů a následně i čtenáře samotného. Vina však rozhodně neleží jen na bedrech zástupců médií. Naopak, hledejme ji stejnou měrou také u soudů a jejich reprezentantů, kteří rezignují na srozumitelné vyjadřování a tu z exhibicionismu, tu z nedostatku komunikačních dovedností popírají, že i právnická čeština je jen češtinou, a tedy nám všem společným mateřským jazykem.
Platí, že každý má znát právo a že neznalost zákona neomlouvá. Něco člověk pochytí ve škole, něco z každodenní zkušenosti, velký vliv na utváření právního vědomí ale mají média. Ačkoliv mnozí argumentují tím, že není úkolem tisku a televize vychovávat či dokonce vzdělávat čtenáře a diváka, nemění to nic na skutečnosti, že média právní vědomí aktivně vytvářejí a stejně tak deformují v případě, že neopatrně manipulují s právní terminologií. Ta je, stejně jako u jiných oborů, poměrně striktní. Nemá-li dojít k matení veřejnosti, je třeba nazývat věci jejich pravými jmény. To platí ve všech oborech: srdce je prostě srdcem a stejně tak není třeba vymýšlet synonyma či novotvary pro podvěsek mozkový, strnada zahradního nebo planetu.
Tento stručný slovníček nemá jinou ambici, než přiblížit Vám, zástupcům médií, srozumitelnou formou právní terminologii a usnadnit tak nelehkou práci při komentování soudní činnosti. Pevně doufám, že Vám prokáže cennou službu, nejlépe za podpory tiskových mluvčích jednotlivých soudů, kteří Vám ochotně poskytnou všechny důležité informace ve stručné a srozumitelné podobě.
Tato drobná pomůcka rozhodně není dokonalá, proto rád uvítám Vaše připomínky a náměty na e-mailové adrese pravnictina at gmail.com
Michal Strnad
Obsah
advokát
dovolání
Evropský soud pro lidská práva
Evropský soudní dvůr
firma
hlavní líčení
jednání
legislativa, legislativní
nápad
návrh
nemajetková újma
občanský soudní řád
občanský zákoník
obecný zmocněnec
obviněný
obžaloba
obžalovaný
odnětí svobody
odročení
odsouzený
odvolání
ochrana osobnosti
ochranné opatření
opravné prostředky
orgány činné v trestním řízení
platnost (x účinnost)
právní zástupce
právník
procesní předpisy
předseda soudu
přísedící
rozhodnutí
rozsudek
řízení občanskoprávní
řízení soudní
řízení trestní
samosoudce
senát soudní
soudce
soudní řád správní
soudy
státní zástupce
stížnost
svědek
škoda
trest
trestní řád
trestní zákon
trestný čin
účastník (x strana)
usnesení
Ústavní soud
ústavní stížnost
vazba
zamítnutí (x odmítnutí)
zcizení
znalec soudní
žaloba
žalobce
žalovaný
Firma
firma
Podle obchodního zákoníku není firma nic jiného, než název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, čili jeho obchodní jméno. U veřejnosti je však termín „firma“ hluboce zakořeněn jako synonymum pro obchodní společnost či pro podnik. Proto slýcháme, že „naše firma velmi dobře prosperuje“, „kupuju si auto na firmu“ nebo „naše firemní strategie je úspěšná“. Tyto významy jsou zažity tak hluboce, že nelze rozumně trvat na tom, co někteří považují za pouhý úlet zákonodárce, tedy na zúženém významu firma = obchodní jméno. Pokud však budeme právně hyperkorektní, musíme přistoupit na následující pravidla:
Synonyma:
obchodní jméno, název
Použití:
Firma nesmí být zaměnitelná se jménem jiného podnikatele. Používejte firmu korektně, tedy i s dovětkem o formě společnosti. V poslední době přibývá firem obsahujících internetovou doménu .cz.
Zamítnutí x odmítnutí
zamítnutí (x odmítnutí)
Kdy je žaloba zamítnuta a kdy odmítnuta? Zjednodušeně lze říci, že žaloba se zamítá, pokud žalobce v řízení neuspěl, tedy neprokázal svá tvrzení, nesvědčí mu nárok, jehož se domáhal atp. Oproti tomu odmítnutí žaloby znamená, že se soud vůbec nezabýval podstatou věci, ale že žaloba narazila na formální požadavky; odmítá se totiž z důvodu, že nemá všechny zákonem požadované náležitosti (a žalobce je ani na výzvu soudu nedoplní). Podobná situace je i v trestním řízení, například pokud jde o opravné prostředky. Pokud je opravný prostředek zamítnut, znamená to, že soud jej projednal, ale shledal nedůvodným (napadené rozhodnutí bylo v pořádku), nebo že je podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, nebo jej podal opožděně. Pokud ale byl odmítnut, znamená to, že měl formální nedostatky – nesplňoval obsahové náležitosti. Otázka zamítnutí a odmítnutí se v různých řízeních liší detaily; lze jen doporučit, aby si novinář cestou tiskového mluvčího raději zjistil, zda došlo k zamítnutí či odmítnutí návrhu.
Synonyma:
V případě zamítnutí lze říci, že soud návrhu (žalobě) nevyhověl, nebo že byl žalobce v řízení neúspěšný.
Použití:
Krajský soud zamítl odvolání obžalovaného jako nedůvodné. Soud odmítl žalobu, protože žalobce ani přes výzvu nesdělil soudu, co vlastně požaduje.
