Novela trestního řádu číslo 150/2011 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12


K § 378d

Uvedené ustanovení implementuje článek 13 rámcového rozhodnutí, který podmiňuje další předávání údajů příslušným orgánům v třetích státech, nebo mezinárodním subjektům (s výjimkou orgánů Evropské unie) kumulativním splněním čtyř podmínek:

Předání osobních údajů je nezbytné pro účely předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování nebo stíhání nebo výkonu trestů. Tato podmínka by v praxi neměla činit problémy, neboť mezinárodní justiční spolupráce s třetími státy probíhá v rámci trestního řízení.

Přijímající orgán ve třetím státě nebo přijímající mezinárodní subjekt odpovídají za předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování nebo stíhání nebo za výkon trestů. Tato podmínka by v praxi neměla činit problémy, neboť mezinárodní justiční spolupráce s třetími státy probíhá mezi justičními orgány, které splňují výše uvedené požadavky, proto tato podmínka není výslovně upravena v zákoně, neboť je splněna z povahy věci a charakteru justiční spolupráce.

– Stát, od něhož byly údaje získány, udělil souhlas s dalším předáním v souladu se svým vnitrostátním právem.  Aby nedošlo k ztížení spolupráce v trestních věcech, bude potřebné co nejvíce podporovat využití možnosti předvídané v bodu 24 preambule rámcového rozhodnutí, na základě kterého mají státy možnost upravit způsoby udělení tohoto souhlasu i prostřednictvím obecného souhlasu pro určité kategorie informací nebo pro určité třetí státy. V naléhavých případech pak lze využít stanovené výjimky, podle níž se souhlas členského státu nevyžaduje, je-li další předání údajů potřebné pro předcházení nebo odstranění bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti nebo podstatných zájmů členského státu EU nebo státu účastnícího se schengenské spolupráce, nebo pro předcházení nebo odstranění bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti třetího státu, a souhlas nelze včas získat.

Dotyčný třetí stát nebo mezinárodní subjekt zajišťuje pro zamýšlené zpracovávání údajů odpovídající úroveň ochrany. Uvedená podmínka se pro trestní řízení neuplatní s odkazem na čl. 13 odst. 3 rámcového rozhodnutí, který umožňuje tuto podmínku neaplikovat, pokud tak stanoví vnitrostátní právo z důvodu oprávněných převažujících zájmů, zejména veřejných zájmů. Zájem na mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech lze dozajista považovat za takový oprávněný veřejný zájem. Vzhledem k tomu, že úprava v trestním řádu je speciální k § 27 zákona č. 101/2000 Sb., který požaduje zkoumání právních úprav třetích států, uplatní se pouze podmínky uvedené v trestním řádu.

Odstavec 2 pak upravuje informační povinnost v případě, kdy byly osobní údaje v rámci mimosmluvního styku dále předány bez souhlasu státu, který osobní údaje předal do České republiky, neboť byl dán důvod uvedený v odstavci 1 písm. b) tohoto ustanovení.

V odstavci 3 je pak specificky upraveno předávání osobních údajů do třetích států nebo orgánům, jež nejsou orgány Evropské unie, na základě vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Před takovým dalším předáním je třeba si i v těchto případech vyžádat předchozí stanovisko státu, který osobní údaje do České republiky předal, nejsou-li dány důvody uvedené v odstavci 1, kdy se ani pro bezesmluvní předání nevyžaduje souhlas jiného členského státu (viz požadavky článku 26 rámcového rozhodnutí). Samotné další předání třetímu státu nebo uvedenému mezinárodnímu orgánu se pak děje postupem a za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou. Stanovisko členského státu, který osobní údaje do České republiky předal, bude možné zohlednit pouze v případech, že sjednaná mezinárodní smlouva se třetím státem takový postup připouští, tj. umožňuje odmítnout justiční spolupráci např. odkazem na důvody stanovené vnitrostátním právem nebo umožňuje zohlednit specifické požadavky. Pokud smlouva takový postup neumožňuje, nelze odmítnout justiční spolupráci pouze z důvodu, že jiný členský stát EU odmítl udělit souhlas s dalším předáním osobních údajů (úplné dodržení omezení uvedeného v článku 26 odst. 2 rámcového rozhodnutí by v praxi vyžadovalo v podstatě renegociaci již platných mezinárodních smluv s třetími státy, včetně mezinárodních smluv sjednaných na úrovni EU).

Nově sjednávané mezinárodní smlouvy by pak již měly předávání osobních údajů upravovat v souladu s podmínkami vymezenými v čl. 13 rámcového rozhodnutí, což plyne z jeho článku 26.

Odstavec 4 upravuje způsob vyžadování souhlasu nebo stanoviska od jiného státu, kdy je třeba vždy stanovit orgánu tohoto státu lhůtu pro vyjádření s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, má se za to, že souhlas udělil. Tím se předchází situaci, kdy by orgán jiného státu zůstal nečinný a bez jeho vyjádření by nebylo možné osobní údaje dále předat a byla by tím ohrožena justiční spolupráce ve věcech trestních, která vyžaduje rychlý postup, aby bylo zabráněno průtahům v trestním řízení nebo zmaření důkazů. Nečinnost jiného členského státu přes výslovné upozornění na následky takové nečinnosti nemůže mít za důsledek zmaření justiční spolupráce v trestních věcech, proto je třeba stanovit pro tento případ fikci souhlasu.

K § 378e

Uvedené ustanovení v návaznosti na článek 19 citovaného rámcového rozhodnutí upravuje regresní nárok České republiky vůči jinému členskému státu Evropské unie nebo státu účastnícímu se schengenské spolupráce, který jí předal nesprávné osobní údaje nebo je předal v rozporu se zákonem, v důsledku čehož subjektu údajů vznikla škoda, jejíž náhrada byla vyplacena podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že rámcové rozhodnutí nijak blíže nevymezuje formální požadavky, které je třeba splnit pro účely regresní úhrady vyplacené náhrady škody, stanoví se minimální náležitosti, které musí žádost jiného členského státu EU splňovat. V případě, že jiný členský stát tyto minimální formální náležitosti nesplní ani v dodatečně poskytnuté přiměřené lhůtě, bude jeho žádost pro formální nedostatky odmítnuta. To však nebrání tomu, aby si stát podal žádost novou.

Stejně tak je zakotvena povinnost Ministerstva spravedlnosti k regresní úhradě škody vyplacené jiným členským státem Evropské unie nebo státem účastnícím se schengenské spolupráce podle jeho vnitrostátních předpisů subjektu údajů, kterému vznikla škoda v důsledku nesprávného postupu orgánů České republiky. Ministerstvo spravedlnosti však není povinno uhradit vyplacenou náhradu škody v rozsahu, v jakém škoda nevznikla v důsledku postupu orgánů České republiky.

K § 378f

V souladu s rámcovým rozhodnutím vymezuje uvedené ustanovení případy, na které se úprava ochrany osobních údajů v obecných ustanoveních hlavy dvacáté páté trestního řádu nevztahuje. Jde o následující případy:

– předávání osobních údajů s Europolem a Eurojustem, neboť příslušné předpisy upravující jejich činnost obsahují vlastní komplexní úpravu ochrany osobních údajů (viz recitál 39 a článek 28 rámcového rozhodnutí),

– předávání osobních údajů prostřednictvím schengenského informačního systému, neboť ochrana osobních údajů je řešena komplexně v předpisech upravujících tento systém (viz recitál 39 a článek 28 rámcového rozhodnutí),

– předávání osobních údajů na základě vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána; na toto předávání se uplatní pouze § 378d odst. 3 a 4 trestního řádu. (viz recitály 38 a 41 a článek 26 rámcového rozhodnutí).

V odstavci 2 je pak stanovena výjimka z nezbytnosti žádat Úřad pro ochranu osobních údajů podle § 27 odst. 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, o povolení k předání osobních údajů do cizích států. Hlava dvacátá pátá komplexně upravuje postup orgánů činných v trestním řízení a Ministerstva spravedlnosti v rámci mezinárodní justiční spolupráce a vymezuje podmínky předávání informací do těchto států, takže se nejeví být potřebné tyto případy podřizovat předchozí kontrole ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů, neboť osobní údaje jsou podle trestního řádu předávány ve veřejném zájmu, kterým je zájem na náležitém zjištění pachatelů trestné činnosti a jejich potrestání.

K bodu 3

Jde o legislativně technickou změnu, jejímž cílem je sjednotit terminologii používanou v trestním řádu pro státy účastnící se schengenské spolupráce.

K čl. V

Účinnost zákona se navrhuje patnáctý den po dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. S ohledem na návrhem zákona upravovanou problematiku, která se převážně dotýká činnosti některých orgánů státní správy, není nutná příliš dlouhá legisvakanční lhůta.

V Praze dne 16. listopadu 2010

předseda vlády RNDr. Petr Nečas v. r.

ministr vnitra Mgr. Radek John v. r.

ministr obrany RNDr. Alexandr Vondra v. r.

ministr financí Ing. Miroslav Kalousek v. r.

ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil v. r.



Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.
Sdílet na Facebooku  Sdílet na Facebooku
pridej.cz

Máte trestněprávní problém a naše články vám na něj nedaly odpověď? Zkuste se podívat i na naše fórum otázek a odpovědí. Na otázky laiků odpovídají odborníci srozumitelným způsobem. Fórum již obsahuje několik  tisíc příspěvků, které ale jsou tematicky rozděleny do skupin, takže si snadno můžete nalézt tu svou. A pokud mezi již napsanými příspěvky nenajdete odpověď na své otázky, napište je a my vám odpovíme. Na fórum pokračujte kliknutím sem.


Náhodné příspěvky: