Novela trestního zákoníku číslo 494/2012 Sb.

Stránky: 1 2 3


II. Zvláštní část 

K bodu 1, 2, 3 a 5 a ke změně trestního zákoníku:

Navrhuje se doplnit do výčtu sankcí, které lze uložit podle zákona o přestupcích, rovněž sankci v podobě zákazu pobytu. Často je totiž současný rozsah sankcí nedostatečný a v případě, kdy nelze uložit zákaz činnosti nebo propadnutí věci (a napomenutí by bylo nedostatečné), nezbývá správnímu orgánu jiná možnost, než uložit pokutu. Vymahatelnost pokut však bývá v praxi často problematická a pokuta, jejíž maximální výše je limitována § 13 zákona o přestupcích, resp. ustanovením jiného (zvláštního) zákona, nebývá dostatečně účinným nástrojem k eliminaci určitých negativních skutečností narušujících veřejný pořádek nebo dobré mravy. V praxi dochází nezřídka například k tomu, že jsou pokutovány osoby provozující prostituci pro porušení zákazu stanoveného pro nabízení a vykonávání prostituce obecně závaznou vyhláškou obce (vzhledem k neexistenci právní úpravy regulující tuto problematiku zde není možné uložit zákaz činnosti). Obdobná situace je i v případě, kdy jsou pokutovány osoby pro porušování obecně závazné vyhlášky obce zakazující konzumaci alkoholu nebo žebrání na některých veřejných prostranstvích v obci. Dalším příkladem jsou osoby, které opakovaně a úmyslně způsobují škodu na cizím majetku krádeží, zničením či poškozením věci z takového majetku anebo opakovaně a úmyslně narušují občanské soužití drobným ublížením na zdraví, to vše samozřejmě za předpokladu, že jejich jednání je kvalifikováno jako přestupek. Pokud však odmítají pokutu uhradit a neúspěšné je zde i provedení exekuce (například pro nedostatek jejich majetku), je třeba zavést nový typ sankce v podobě zákazu pobytu.

Sankce zákazu pobytu, kterou by vymezoval nový § 15a, by byla obdobou trestu zákazu pobytu, který může být uložen podle § 75 trestního zákoníku. Na rozdíl od trestu zákazu pobytu, který lze podle trestního zákoníku uložit až na dobu deseti let, by mohla být sankce zákazu pobytu uložena podle zákona o přestupcích na dobu maximálně tří měsíců (což je dáno nižší společenskou škodlivostí přestupku oproti trestnému činu). Vzhledem k závažnosti této sankce by ji bylo možné uložit pouze za některé, v tomto ustanovení taxativně vymezené přestupky, a navíc pouze za podmínky, že byly spáchány opakovaně úmyslným jednáním závažným způsobem narušujícím veřejný pořádek. Konkrétně by se jednalo o přestupky podle § 30 odst. 1 písm. a), b), c), e), f), g), h), ch), j) a k), § 46 odst. 2 (v případě přestupků proti pořádku ve věcech územní samosprávy by sankce zákazu pobytu z povahy věci přicházela v úvahu zejména za porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí podle § 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona o obcích), § 47 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) a h), § 49 odst. 1 písm. c) nebo § 50.

Současně by musela být splněna podmínka toho, že by tato sankce byla vyžadována se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání přestupku na ochranu veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku. Typickým příkladem by tedy mohl být zmíněný výkon prostituce, který narušuje nejen veřejný pořádek, ale také mravnost a rodinné hodnoty společnosti. Pochopitelně by však i zde (obdobně jako v případě trestu zákazu pobytu podle trestního zákoníku) muselo platit, že by se sankce zákazu pobytu nesměla vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt. Jak vyplývá ze soudní praxe k trestu zákazu pobytu podle trestního zákoníku, skutečnost, že pachatel je formálně přihlášen k trvalému pobytu v určitém místě, ještě sama o sobě nevylučuje možnost uložení trestu zákazu pobytu, který se vztahuje i na toto místo. Rozhodující totiž je, zda místo, v němž je pachatel přihlášen k trvalému pobytu, má skutečně charakter trvalého pobytu, a je nutno zjišťovat, kde se pachatel ve skutečnosti trvale zdržuje.

Soulad navrhovaného řešení s ústavním pořádkem, resp. právem EU je zmíněn v obecné části důvodové zprávy. Pro úplnost je zde možné dodat, že pokud je sankce zákazu pobytu přijatelná v trestním řízení, musí být přípustná i v řízení přestupkovém, pokud je s ohledem na zásadu přiměřenosti její podoba v přestupkovém řízení oproti trestnímu řízení výrazně omezenější, jako je tomu v předkládaném návrhu.

Sankce zákazu pobytu by spočívala v tom, že by se pachatel nesměl po dobu trvání této (až tříměsíční) sankce zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu, tedy například na území celé obce, v některé její městské části či městském obvodu nebo na území určité, přesně vymezené, části obce (typicky v místech, kde je nejčastěji provozována sankcionovaná činnost). Pokud by bylo nezbytné, aby se osoba po přechodnou dobu na takové místo nebo obvod musela dostavit nebo v něm pobývat v nutné osobní záležitosti (například kvůli návštěvě lékaře, správního orgánu apod.), bylo by k tomu třeba povolení správního orgánu, který sankci uložil. Co se týče nakládání s majetkem pachatele na tomto pro něj dočasně „zakázaném“ území, musel by s ním nakládat pouze na dálku, popř. prostřednictvím jiné osoby, tedy stejně jako je tomu dnes u zákazu pobytu uloženého podle § 75 trestního zákoníku. Účinky této sankce podle zákona o přestupcích by tedy byly stejné (pouze v menším rozsahu) jako u tohoto trestného činu.

V zájmu zmírnění tvrdosti této sankce by bylo možné (obdobně jako u sankce zákazu činnosti) od jejího výkonu upustit, a to po uplynutí poloviny doby výkonu této sankce. Podmínkou by ovšem bylo, že pachatel přestupku způsobem svého života prokázal, že její další výkon není potřebný. Jak uvádí změna § 92, o této skutečnosti by rozhodoval, stejně jako o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, správní orgán, který přestupek projednal v prvním stupni.

Sankci zákazu pobytu by nebylo možné uložit (aby se nejednalo o nepřiměřený zásah do jeho vývoje) mladistvému, což je vyjádřeno změnou § 19.

V případě, že by nebyla sankce zákazu pobytu dodržována, uplatnil by se novelizovaný § 337 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Ten považuje již dnes za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání případy, kdy někdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci (tedy rovněž správního orgánu, který rozhoduje o přestupcích) tím, že bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu (myšleno trest podle § 75 trestního zákoníku). Nově by se toto ustanovení doplnilo tak, aby jej bylo možné vztáhnout rovněž na sankci zákazu pobytu uloženou podle § 15a zákona o přestupcích. Situace by zde tedy byla stejná, jako když je dnes porušen zákaz činnosti podle § 14 zákona o přestupcích. Ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku totiž již dnes uvádí, že se dopustí trestného činu ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím (tedy i orgánu rozhodujícího o přestupcích), že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána (byl mu uložen trest zákazu činnosti) nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu.

Nejednalo by se tedy o zavedení nové, doposud neexistující, možnosti sankcionovat podle trestního zákoníku nedodržování sankce uložené podle zákona o přestupcích.



Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.
Sdílet na Facebooku  Sdílet na Facebooku
pridej.cz

Máte trestněprávní problém a naše články vám na něj nedaly odpověď? Zkuste se podívat i na naše fórum otázek a odpovědí. Na otázky laiků odpovídají odborníci srozumitelným způsobem. Fórum již obsahuje několik  tisíc příspěvků, které ale jsou tematicky rozděleny do skupin, takže si snadno můžete nalézt tu svou. A pokud mezi již napsanými příspěvky nenajdete odpověď na své otázky, napište je a my vám odpovíme. Na fórum pokračujte kliknutím sem.


Náhodné příspěvky: