Jan Král řekl/a:

 Slyšel jsem, že soudce nemůže pro jeden skutek uvedený v obžalobě zároveň zprostit a zároveň uznat vinným obžalovaného a "dělitelnost" jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu se vztahuje pouze na dodatečně zjištěné útoky v řízení o tzv. společném trestu.

Jestliže obžalovaný je obžalován z pokračujícího trestného činu, kterého se měl dopustit např. sedmi skutky, ale prokáže se spáchání např. pouze tří skutků, tak obžalovaný bude uznán vinným pouze těmi třemi dílčími skutky, které budou kvalifikovány jako jeden pokračující trestný čin a ohledně těch čtyřech zbývajících dílčích skutků bude obžaloby zproštěn. Není tedy žádný problém takto pokračující skutek rozdělit na dílčí skutky a částečně obžalovaného odsoudit a částečně zprostit. Před rokem 2002 to sice bylo trochu jinak, ale to nemá dnes již cenu popisovat. Jestliže obžalovaný tedy bude uznán vinným jen částí skutků, bude se výše škody samozřejmě posuzovat jen u těch skutků, za které byl uznán vinným a podle toho se bude řídit i právní kvalifikace. Může se tedy stát např. že obviněný je stíhán pro skutky, u nichž škoda v součtu činí 70.000,- Kč, ale odsouzen je jen pro část skutků s celkovou škodou 40.000,- Kč. Obžaloba tedy zněla např. na trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1,3 trestního zákoníku, ale ve skutečnosti bude odsouzen jen za trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 trestního zákoníku, a tedy samozřejmě v mírnější sazbě.

Pokud pachatel pokračuje v páchání trvajícího nebo pokračujícího trestného činu před i po vyhlášení rozsudku za jinou trestnou činnost, nebude mu ukládán souhrnný trest, ale samostatný trest. Za okamžik spáchání pokračující či trvající trestné činnosti se totiž považuje ukončení trestného jednání. Pokud tedy obžalovaný byl odsouzen např. 1. března 2010 dejme tomu za krádež  a kromě toho ještě neplatil výživné, za což bude souzen později, tak v případě, že neplacení výživného skončilo  nejpozději v únoru 2010, tak mu bude ukládán souhrnný trest za neplacení výživného i za tu krádež, za kterou již byl odsouzen (původní trest za krádež bude zrušen). Pokud ale výživné nezaplatí ani v březnu 2010, tak vlastně pokračuje v páchání trestné činnosti i po vyhlášení rozsudku a bude mu ukládán další samostatný trest (a trest za krádež zůstane beze změny).

Radek napsal(a):

Lze sečíst škody a dělat věc na pokračující trestný čin krádeže?  Já si myslím, že ne.

Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství. Saozřejmě, že se škody sčítají, představa, že někdo každý den ukradne zboží za 4.999,- Kč, tedy za měsíc za 14.970 a za rok cca za 180.000,- Kč a ořád mu bude hrozit jen pokuta za přestupek, je zcela zcestaná. 

Radek napsal(a):

Nemohu za jeden čin pachatele potrestat dvakrát. 

Vámi popisované jednání samozřejmě je ryze formálně pokračujícím trestným činem, jak jsem napsal v předchozím příspěvku. Problém je, že takový dílčí skutek by nemohl být do případného odsuzujícího rozsudku spolu s dalšími skutky zahrnut, a to právě pro překážku věci rozhodnuté, aby nebyla porušena zásada ne bis in idem. Nemám právě v malíčku správní proces, ale pokud by bylo rozhodováno ve standardním správním řízení, bylo by zřejmě možné rozhodnutí o přestupku zrušit mimořádným opravným prostředkem, pokud by se zjistilo, že skutků bylo více a že by mohly tvořit pokračující trestný čin.  U blokového vyřízení věci pravděpodobně takové přezkoumání v úvahu nepřichází a proto by nebylo možné takové skutky do pokračujícího trestného činu zahrnout. V praxi občas taková situace nastane, a trestní řízení musí být (třeba i jen částečně) zastaveno. Těch případů ale není tolik, protože pokuty v blokovém řízení bývají takové, že se pachateli spíše vyplatí si věc koupit. Navíc, pokud takový člověk necestuje každý den jinam, tak se velice brzy "proflákne" a stejně skončí v trestním řízení. Tolik tedy teorie. Pokud bych tedy měl odpovědět striktně na vaši původní otázku, tak ve vámi popisovaném případě nelze "dělat" věc na pokračující trestný čin krádeže. Má původní odpověď tak byla opravdu příliš zjednodušující.

V soudní praxi ale dlouho platilo, že postižení za přestupek nebrání tomu, aby obviněný v souvislosti s tím samým jednáním byl stíhán i trestně. Teprve zhruba v posledních 10 letech, kdy se podobnými případy zabývaly nejvyšší soudní instance s odkazem na evropskou judikaturu týkající se lidských práv je rozhodnutí o přestupku považováno za překážku věci rozsouzené a obviněný tedy pro takové jednání nemůže být znovu postihnut v trestním řízení. Vyloženo je to (a mj. i pro blokové pokuty) např. v tomto rozhodnutí nejvyššího soudu.