admin řekl/a:

Příklady samozřejmě mohou být různé , ale stále trvám na tom, že když mne na taneční zábavě nějaký ožralý blbeček  bude provokovat ke rvačce, tak rozhodně není omluvitelnou pohnutkou to, že jsem před svou holkou nechtěl vypadat jako zbabělec a proto jsem mu přerazil čelist. U té týrané manželky samozřejmě máte pravdu, že by mohlo jít o nutnou obranu. to ale platí ve chvíli, kdy ten tyran na manželku přímo fyzicky útočí. On na ni ale může také útočit fyzicky třeba jen jednou za měsíc a mezitím ji třeba ponižuje psychicky. Tou poslední kapkou pak nemusí být skutečné fyzické násilí, ale třeba jen zmínka o tom, že jeho bývalá manželka ty košile rozhodně vyžehlila lépe.

Ano, příklady mohou být různé. Ovšem domnívám se, ve zmiňovaných případech se klasifikace jako "nutná obrana", "ublížení z omluvitelné pohnutky", či jednání v "putativní obraně", docela dost blíží a liší se opravdu jen v detailech. Každé přílišné rozlišování v paragrafu podle mého názoru výkladu spíš škodí.

Pokud jde o onoho "ožralého blbečka na zábavě", měl jsem na mysli případ, kdy v člověku bouchnou saze, ne jeho předvádění se, protože tohle podle mého názoru omluvitelná pohnutka je. Člověk je provokován a poškozeným nemá být k tomu dán prostor. Myslím si, že dosavadní náhled typu "otočím se a jdu pryč" je pozůstatkem dřívějších opatrnických pohledů na některé situace, které zde byly zakořeněny zejména v minulém režimu – "hlavně se do ničeho nenamočit", což ale neřeší naprosto nic, jen dává oněm blbečkům další prostor k napadání ostatních.

"Nečiň druhým, co sám nechceš aby oni činili tobě"

Člověk útočí v některých případech z pocitu ohrožení identity a lhostejno, či fyzické nebo psychické, je schopen zaútočit, má na to právo.  Jde z hlediska psychologického, či andragogického o zcela přirozené jednání, tedy jeho kriminalizace jde proti lidské přirozenosti a převrací ji naruby.

Také poškozenému je ihned dáno do budoucna najevo, že takhle tedy ne. Má to tedy i výchovný efekt, protože návaznost zpětné vazby je okamžitá. Výchovné to vidím i z hlediska společenského, protože v člověku zakořeňuje smysl pro spravedlnost a důvěru v ní, naopak jasná kriminalizace jej vykořeňuje. Považuji za správné, vydat se konečně tímto směrem a opustit názor, že se tím podporuje násilí v obou formách(fyzické i psychické), tomu se totiž nelze bránit tak, že se člověk otočí a jde pryč, naopak je třeba dát lidem více prostoru s ním bojovat.

Jsou země, kde se banality jako hospodské rvačky řeší mávnutím ruky, mám pocit, že jen u nás se ze všeho, tedy i tohoto, častou medializací dělají  " velké kauzy".

V Nizozemí mají v TZ paragraf týkající se podobných situací – "souboj", kdy jsou postiženi oba aktéři, stejně jako u nás naprosto nelogicky oni "minimálně tři u rvačky" ale i v případě těžké újmy jen mírně, často jen pokutou. Jednají totiž oba ze své vůle. A  v tom je onen zakopaný pes. Jednají ze své svobodné vůle. U nás v těchto případech není žádoucí jednat ze své svobnodné vůle. K tomu navíc je přidán paragraf, kdy ten, který souboj odmítne, nesmí být vystaven posměchu vyzyvatele, tedy jeho svobodná vůle je opět chráněna.

Nechápu z principu, proč by měl být trestán někdo, kdo ublíží provokatérovi, který nedbá na slušnost a třeba verbálně napadá druhého.  Když si člověk ublíží v práci z nedbalosti, také nedostane odškodnění, jedná ze své vlastní vůle, stejně jako onen "blbeček".Podle mě je to celé naprosto nemorální. Takové násilí je naprosto běžnou součástí života.

Za neomluvitelné já osobně považuji předvádění se před holkou tak, že
dám přes hubu někomu, u koho se mi například jenom nelíbí jak vypadá
nebo co má na sobě, či jen proto, že je jasně slabší. Jen tak, z pochybné zábavy. Tady to vidím jasně.

Pokud jde o týranou ženu, ona dopředu neví, jestli přijde fyzický, či psychický útok nebo přijde-li v vůbec v danou chvíli, ale spouštěcí mechanismus bývá onen psychický útok nejčastěji. Princip je tedy stejný  jako v případě onoho "opilce", pouze u ní je psychický tlak spojen se strachem, za který si ovšem může v případě dlouhodobého týrání sama, měla by mít možnost se mu bránit úplně stejně hned, a když na sama, tak trestním oznámením nebo odchodem. Ale její jednání by mělo být omluvitelné stejně tak hned, jako po roce týrání.

Nový zákon navíc dokonce často přihlíží ke změněnému stavu vědomí v opilosti, jako k omluvitelné pohnutce, což je často naprosto proti běžné  logice, třeba viz. onen výše zmiňovaný "silniční provoz".

Také jsem nedávno zaslechl vyjádření Ministerstva spravedlnosti ohledně návratu poloviny propuštěných po Novém roce zpátky do vězení. Cituji: "Chyba není v zákoně, ale ti lidé jsou prostě nepoučitelní" Tohle myslím nepotřebuje komentář.