Dobrý den, protože v poslední době se často pohybuji mezi lidmi, kteří řeší vzájemné konflikty násilně, v dnešní době se například rozmohl "street fight", zajímalo by mě, jak pohlížet na tyto situace.

V případě konfliktu dvou lidí, kde lze říci, že oba jsou útočníci i napadení se pohlíží na zúčastněné jako na výtržníky, případně ten, kdo „zvítězí“ je postižen za „ublížení na zdraví“, přestože viníky jsou v tomto případě oba. Nikde jsem neslyšel, že by byl v tomto učiněn posun ke spravedlivému posouzení.

V případě „rvačky“, musí být ze zákona nejméně tři účastníci, přestože jde principiálně o tu samou situaci z pohledu úmyslu ublížit na zdraví, kdy ten bývá v obou případech zřejmý. Proč se zákon neoprostí od nesmyslnosti takovéhoto dělení a nerozlišuje například mezi prostou rvačkou (2) a skupinovou(3 a více)? Z hlediska českého jazyka jde nyní o nesmyslnou definici.

Dále by mě v tomto případě zajímala zvláštní logika nového TZ, kdy v § 158 odst. 2, hrozí trest do 5 let a v případě smrti až 8.

A v případě § 146 odst. 3 do 8 let a v odst. 4 až 10 let.

Jde o tu samou věc, pouze se liší počet zúčastněných osob, ale hrubý nepoměr sazeb je zde zřejmý. Nebo bude v případě sazeb vyměřováno stejně a onen rozdíl tří, respektive dvou let se týká zvláštních, prostým čtením znění paragrafů  nepoznatelných případů, které například blíže vysvětluje judikatura? Prosím o vysvětlení

Souvisí s těmi situacemi například § 146 a)?

Dále by mě zajímalo co znamená v § 146 a) formulace „…..nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“

Zavrženíhodné jednání musí nést znaky trestného činu, ale provokace poškozených je často pouze slovní, ovšem neznamená to, že tím není v očích druhé osoby méně zavrženíhodná a nestupňuje jejich rozčilení. 

Výrazu „jiné omluvitelné hnutí mysli“ nerozumím už vůbec, prosím o objasnění.J

Ano,§274 a §337 jsou známé svou "logikou", naprosto souhlasím.

Znění §146 a) vpodstatě kopíruje původní návrh § 141-zabití.

Z původního návrhu  a z důvodové zprávy vyplývá snaha oddělit silné rozrušení, strach, úlek, zmatek, které bylo po průchodu lidové tvořivosti poslanců navázáno odstraněním čárky ve větě za rozrušením přímo ke strachu a § bylo doplněno onou formulací "jiné omluvitelné pohnutky".

V případě švýcarského TZ zní formulace -" v ospravedlnitelném hnutí mysli nebo pod silným duševním tlakem"

"pod vlivem silného hnutí mysli omluvitelného okolnostmi"-TZ Polska.

Člověk přece nemusí mít strach, aby jednal v rozrušení, naopak může mít nekontrolovatelný vztek. Jedná se o přirozený stav, tedy podle mého názoru nelze jednání v tomto stavu mysli nějak přísně postihovat, protože je přirozené.

Z původní důvodové zprávy vyplývá, že šlo především o oddělení od konání "s rozmyslem" a konání "po předchozím uvážení".

Takto bude každý potenciálně u soudu nucen lhát, že konal ve strachu, úleku nebo zmatku.

Vámi a i jnde často uváděný příklad týrané manželky má mnoho podob, může to být totiž bráno jako vybočení z mezí nutné obrany, může to být i zcela nutná obrana, což je při přímé výhrůžce, či domnělé, taky řešitelné jiným § TZ. Ale může to samozřejmě být i omluvitelná pohnutka.

Ovšem jiný případ, kdy při silném rozrušení, například po hádce s manželkou, tchyní,  šéfem, domovnicí, úředníkem, problémech v práci, může nastat situace, kdy se poškozený například na oné zábavě dostane do situace, která pouze "spustí knoflík" konání, viník pak jedná v náhlém rozrušení a prtakticky v afektu, vyvolaném okolnostmi.

Domnívám se tedy, že původně bylo myšleno v návrhu toto ošetřit.

Proto mě také mimo jiné zajímalo vysvětlení výrazu  "omluvitelná pohnutka"